Ve dnech od 30. 5. do 6. 6. 2015 se uskutečnil poznávací zájezd do Skotska, který ještě zahrnoval návštěvu dvou dalších zemí - a to Belgie a Anglie. O bezpečí a skvělé zážitky se nám zde staraly naše paní učitelky v podobě Ivety Letochové a organizátorky zájezdu Simony Sikorové. Naše doprava pak jako kámen visela na krku našim dvěma tuze příjemným řidičům a lehce zajímavý, avšak často jen těžce slyšitelný výklad nám poskytla naše paní průvodkyně Jana, s plyšovou květinou. Naše cesta začala emotivním loučením se všemi našimi rodiči a dlouhou noční cestou s ranním cílem v belgickém městě Bruggy. Toto město jsme si prošli, podivovali se nad cihlovými věžemi, vodními kanály, všudypřítomnými labutěmi a mimo jiné i nad rozmanitou nabídkou různých druhů piv. K pozdnímu odpoledni jsme pak zamířili do Francie na ubytovnu typu F1. Další, tuze zajímavý den, náležel hlavně přejezdu z Francie na Britské ostrovy známým Eurotunelem a také prohlídce Londýna, kdy jsme se jím od Nelsonova Trafalgaru a Piccadilly proputovali až k Westminsteru, ke věži se známým Big Benem až k samotnému Londýnskému oku. Po tomto náročném dni nás čekala ještě náročnější noc v autobuse, která zanechala následky na náladě mnohých studentů. Ty se projevily záhy, při brzké ranní zastávce u Hadriánova valu. Několik otužilců si vyfotilo ony kamenné ruiny, ale většina, zimou a únavou rozmrzelých, zalezla zpět do autobusu. Podle rtuti, která se v teploměru usadila sotva nad číslem šest, jsme poznali, že jsme již ve Skotsku. Čekalo nás tedy ubytování v Edinburghu, prohlídka města a hlavně prohlídka zdejšího hradu. Několik studentů bez zájmu o historii se vydalo na nákupy, ale většina se vydala na překrásný, původně středověký hrad, s mnoha novodobějšími přestavbami. Po prohlídce padl rozchod a ti rozumní a unavení se pod vedením průvodkyně vydali na ubytovnu. Osobně mohu říci, že místnost, která by více páchla plísní, jsem snad ještě neviděla. A zajímavé bylo, že v celé této složité ubytovně, složené z jednotlivých domů, bytů a ložnic, takto zapáchal jen náš pokoj. Navzdory všem neduhům jsme zde ale první noc přežili a ráno jsme byli připraveni vyrazit na další zajímavé památky. Po menším ranním nedorozumění o času odjezdu, ze kterého mimochodem udělali naši páni řidiči obrovitánské spiknutí, jsme vyrazili na hrad Stirling, spojený s přítomností i skutky skotského národního hrdiny Williama Wallace. Z podhradí se nám mezi lesy zjevil jeho pomník v podobě věže z tmavého pískovce, ke které jsme po návštěvě hradu zamířili. Za učiněné barbarství jsem poté považovala fakt, že do této věže, jakožto do muzea onoho zmíněného hrdiny, nechtěl nikdo vstoupit. Ale zalesněný kopec, plný modrých květů mi onen zážitek vynahradil. Dalším památkou v pořadí byl pak obrovský lodní výtah Falkirk Wheel, který obdivovali hlavně techničtí nadšenci. Poslední zastávkou tohoto dne byl palác Scone, ale ne všem se chtělo dovnitř na prohlídku starého nábytku, a tak se nás většina vydala do místy neudržovaných, ale přesto nádherných zahrad. Ty byly plné azalek, rododendronů a starých, prastarých stromů. K večeru jsme se opět ocitli na naší nepěkné ubytovně a přespali zde další noc. Ráno jsme zamířili zpět do Anglie. Cestou jsme ještě navštívili starobylý York s nádhernou katedrálou a Cambridge se svou slavnou univerzitou. V odpoledních hodinách jsme dorazili na předměstí Londýna, kde jsme se ubytovali v překrásném zařízení zvaném Ibis. Po vlhkém pokoji v Edinburghu byl toto učiněný luxus. Přespali jsme tedy a ráno jsme zamířili k prohlídce další části Londýna. Na řadě byl Tower Bridge a sám londýnský Tower, kde se nacházely nádherné středověké expozice a mimo jiné i anglické korunovační klenoty včetně drobné korunky, která náležela královně Viktorii. Poté jsme se loďkami přesunuli po špinavé, ale i přesto kouzelné Temži, ke Greenwichi. Tam jsme dostali rozchod a většina z nás zůstala ve zdejším parku. Pak už nám zbývala jen hlavní turistická povinnost - vyfotit se u nultého poledníku, a když tak někteří učinili, mohli jsme se pomalu vydat k autobusu. Náhle jsme si uvědomili, že náš výlet končí a jak strašně nám budou zdejší lidé i zvyky chybět.
Markéta Čapounová, 2. C
Ve dnech od 30. 5. do 6. 6. 2015 se uskutečnil poznávací zájezd do Skotska, který ještě zahrnoval návštěvu dvou dalších zemí - a to Belgie a Anglie. O bezpečí a skvělé zážitky se nám zde staraly naše paní učitelky v podobě Ivety Letochové a organizátorky zájezdu Simony Sikorové. Naše doprava pak jako kámen visela na krku našim dvěma tuze příjemným řidičům a lehce zajímavý, avšak často jen těžce slyšitelný výklad nám poskytla naše paní průvodkyně Jana, s plyšovou květinou. Naše cesta začala emotivním loučením se všemi našimi rodiči a dlouhou noční cestou s ranním cílem v belgickém městě Bruggy. Toto město jsme si prošli, podivovali se nad cihlovými věžemi, vodními kanály, všudypřítomnými labutěmi a mimo jiné i nad rozmanitou nabídkou různých druhů piv. K pozdnímu odpoledni jsme pak zamířili do Francie na ubytovnu typu F1. Další, tuze zajímavý den, náležel hlavně přejezdu z Francie na Britské ostrovy známým Eurotunelem a také prohlídce Londýna, kdy jsme se jím od Nelsonova Trafalgaru a Piccadilly proputovali až k Westminsteru, ke věži se známým Big Benem až k samotnému Londýnskému oku. Po tomto náročném dni nás čekala ještě náročnější noc v autobuse, která zanechala následky na náladě mnohých studentů. Ty se projevily záhy, při brzké ranní zastávce u Hadriánova valu. Několik otužilců si vyfotilo ony kamenné ruiny, ale většina, zimou a únavou rozmrzelých, zalezla zpět do autobusu. Podle rtuti, která se v teploměru usadila sotva nad číslem šest, jsme poznali, že jsme již ve Skotsku. Čekalo nás tedy ubytování v Edinburghu, prohlídka města a hlavně prohlídka zdejšího hradu. Několik studentů bez zájmu o historii se vydalo na nákupy, ale většina se vydala na překrásný, původně středověký hrad, s mnoha novodobějšími přestavbami. Po prohlídce padl rozchod a ti rozumní a unavení se pod vedením průvodkyně vydali na ubytovnu. Osobně mohu říci, že místnost, která by více páchla plísní, jsem snad ještě neviděla. A zajímavé bylo, že v celé této složité ubytovně, složené z jednotlivých domů, bytů a ložnic, takto zapáchal jen náš pokoj. Navzdory všem neduhům jsme zde ale první noc přežili a ráno jsme byli připraveni vyrazit na další zajímavé památky. Po menším ranním nedorozumění o času odjezdu, ze kterého mimochodem udělali naši páni řidiči obrovitánské spiknutí, jsme vyrazili na hrad Stirling, spojený s přítomností i skutky skotského národního hrdiny Williama Wallace. Z podhradí se nám mezi lesy zjevil jeho pomník v podobě věže z tmavého pískovce, ke které jsme po návštěvě hradu zamířili. Za učiněné barbarství jsem poté považovala fakt, že do této věže, jakožto do muzea onoho zmíněného hrdiny, nechtěl nikdo vstoupit. Ale zalesněný kopec, plný modrých květů mi onen zážitek vynahradil. Dalším památkou v pořadí byl pak obrovský lodní výtah Falkirk Wheel, který obdivovali hlavně techničtí nadšenci. Poslední zastávkou tohoto dne byl palác Scone, ale ne všem se chtělo dovnitř na prohlídku starého nábytku, a tak se nás většina vydala do místy neudržovaných, ale přesto nádherných zahrad. Ty byly plné azalek, rododendronů a starých, prastarých stromů. K večeru jsme se opět ocitli na naší nepěkné ubytovně a přespali zde další noc. Ráno jsme zamířili zpět do Anglie. Cestou jsme ještě navštívili starobylý York s nádhernou katedrálou a Cambridge se svou slavnou univerzitou. V odpoledních hodinách jsme dorazili na předměstí Londýna, kde jsme se ubytovali v překrásném zařízení zvaném Ibis. Po vlhkém pokoji v Edinburghu byl toto učiněný luxus. Přespali jsme tedy a ráno jsme zamířili k prohlídce další části Londýna. Na řadě byl Tower Bridge a sám londýnský Tower, kde se nacházely nádherné středověké expozice a mimo jiné i anglické korunovační klenoty včetně drobné korunky, která náležela královně Viktorii. Poté jsme se loďkami přesunuli po špinavé, ale i přesto kouzelné Temži, ke Greenwichi. Tam jsme dostali rozchod a většina z nás zůstala ve zdejším parku. Pak už nám zbývala jen hlavní turistická povinnost - vyfotit se u nultého poledníku, a když tak někteří učinili, mohli jsme se pomalu vydat k autobusu. Náhle jsme si uvědomili, že náš výlet končí a jak strašně nám budou zdejší lidé i zvyky chybět.
Markéta Čapounová, 2. C