Byl pátek 5:00 ráno a studenti tříd 5.A, 7.A, 3.C a 3.D se sešli před budovou gymnázia. V tuto brzkou ranní hodinu byla většina z nás značně ospalá a unavená. Sotva zhasla v autobuse světla, začali mnozí z nás dohánět nedostatek spánku, měli jsme na to dost času – více jak 6 hodin, než jsme dojeli do Krakova…
Vystoupili jsme v Krakově, v hlavním městě jak Malopolského vojvodství, tak i historické země Malopolsko, a to přímo pod Wawelem, který byl po dlouhou dobu sídlem polských králů. Zde jsme navštívili Katedrální baziliku svatého Stanislava a svatého Václava, kde se mimo jiné nacházely i hrobky několika polských monarchů a jejich rodin. Také jsou zde pohřbené některé další významné osobnosti polských dějin. Je jim věnována speciální krypta jménem Krypta Wieszczów (česky Krypta Bardů); jsou zde pohřbeni Adam Mickiewicz a Julius Słowacky. Po prohlídce prostor a krátkém seznámení s Polskem a jeho historií jsme se vydali na Rynek Główny, hlavní krakovské náměstí, kde se nachází i známá Sukiennice, poslední z dochovaných obchodnických domů, kde se dříve prodávalo sukno, dnes zde můžete najít tradiční polské výrobky a šperky z jantaru. Potom jsme prošli přes Krakovské centrum, kde jsme mohli vidět slavnou Jagellonskou univerzitu, směrem k autobusu. Hlavním cílem naší výpravy byl koncentrační tábor Osvětim – Auschwitz.
Asi po hodině jízdy autobusem jsme dorazili na parkoviště. Ještě před tím, než jsme vstoupili do tábora, jsme obdrželi sluchátka a zesilovače signálu. Již z oken autobusu byly vidět náznaky tábora, pár domů z mnoha a převeliké množství komínů, většinu však zakrývala vstupní budova. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, přičemž každá měla svou průvodkyni. Po správném nastavení sluchátek a zesilovačů jsme se vydali k bráně s nápisem „Arbeit macht frei“, tedy „Práce osvobozuje“. Nejprve nás paní průvodkyně seznámila s několika základními údaji, např. že zde zemřelo nad 1,3 miliónů lidí, že i přestože byl tábor určen především pro Poláky, tak tady zahynulo skoro milión Židů nebo že tento tábor vlastně nebyl jediný, ale že existovalo více likvidačních táborů. Prošli jsme si několik bloků, v nichž někdy přespávalo i nad 2 000 vězňů v nelidských podmínkách. V posledním bloku byli vězněni i běžní vězni a byly zde vykonávány jednou týdně soudy, nacházela se zde hladomorna. Hned vedle tohoto bloku je Popravčí zeď, kde jsme položili žluté kvítí na památku obětem holocaustu, žluté jako Davidova hvězda, kterou museli mít Židé během II. světové války našitou na svém oblečení. Pak jsme si prošli ještě výstavu věnovanou holocaustu (jinak také shoa), avšak tohle celé byl pouze tábor Auschwitz I! Dále jsme pokračovali prohlídkou likvidačního táboru Auschwitz II, známějšího pod jménem Birkenau (česky Březinka). To zde se nacházely známé plynové komory s cyklonem B a ještě více komínů vedoucích z krematorií. Je těžké si to představit, ale byly zde podmínky ještě horší než v Auschwitz I. Tohle byla pro většinu obětí poslední stanice, protože do Březinky vedly koleje jen jedním směrem. A až tady člověk opravdu pochopí, co skrývá pojem „Továrna na smrt“.
Radek Škaroupka, 5.A
Fotky: Robert Konečný, 5.A
Byl pátek 5:00 ráno a studenti tříd 5.A, 7.A, 3.C a 3.D se sešli před budovou gymnázia. V tuto brzkou ranní hodinu byla většina z nás značně ospalá a unavená. Sotva zhasla v autobuse světla, začali mnozí z nás dohánět nedostatek spánku, měli jsme na to dost času – více jak 6 hodin, než jsme dojeli do Krakova…
Vystoupili jsme v Krakově, v hlavním městě jak Malopolského vojvodství, tak i historické země Malopolsko, a to přímo pod Wawelem, který byl po dlouhou dobu sídlem polských králů. Zde jsme navštívili Katedrální baziliku svatého Stanislava a svatého Václava, kde se mimo jiné nacházely i hrobky několika polských monarchů a jejich rodin. Také jsou zde pohřbené některé další významné osobnosti polských dějin. Je jim věnována speciální krypta jménem Krypta Wieszczów (česky Krypta Bardů); jsou zde pohřbeni Adam Mickiewicz a Julius Słowacky. Po prohlídce prostor a krátkém seznámení s Polskem a jeho historií jsme se vydali na Rynek Główny, hlavní krakovské náměstí, kde se nachází i známá Sukiennice, poslední z dochovaných obchodnických domů, kde se dříve prodávalo sukno, dnes zde můžete najít tradiční polské výrobky a šperky z jantaru. Potom jsme prošli přes Krakovské centrum, kde jsme mohli vidět slavnou Jagellonskou univerzitu, směrem k autobusu. Hlavním cílem naší výpravy byl koncentrační tábor Osvětim – Auschwitz.
Asi po hodině jízdy autobusem jsme dorazili na parkoviště. Ještě před tím, než jsme vstoupili do tábora, jsme obdrželi sluchátka a zesilovače signálu. Již z oken autobusu byly vidět náznaky tábora, pár domů z mnoha a převeliké množství komínů, většinu však zakrývala vstupní budova. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, přičemž každá měla svou průvodkyni. Po správném nastavení sluchátek a zesilovačů jsme se vydali k bráně s nápisem „Arbeit macht frei“, tedy „Práce osvobozuje“. Nejprve nás paní průvodkyně seznámila s několika základními údaji, např. že zde zemřelo nad 1,3 miliónů lidí, že i přestože byl tábor určen především pro Poláky, tak tady zahynulo skoro milión Židů nebo že tento tábor vlastně nebyl jediný, ale že existovalo více likvidačních táborů. Prošli jsme si několik bloků, v nichž někdy přespávalo i nad 2 000 vězňů v nelidských podmínkách. V posledním bloku byli vězněni i běžní vězni a byly zde vykonávány jednou týdně soudy, nacházela se zde hladomorna. Hned vedle tohoto bloku je Popravčí zeď, kde jsme položili žluté kvítí na památku obětem holocaustu, žluté jako Davidova hvězda, kterou museli mít Židé během II. světové války našitou na svém oblečení. Pak jsme si prošli ještě výstavu věnovanou holocaustu (jinak také shoa), avšak tohle celé byl pouze tábor Auschwitz I! Dále jsme pokračovali prohlídkou likvidačního táboru Auschwitz II, známějšího pod jménem Birkenau (česky Březinka). To zde se nacházely známé plynové komory s cyklonem B a ještě více komínů vedoucích z krematorií. Je těžké si to představit, ale byly zde podmínky ještě horší než v Auschwitz I. Tohle byla pro většinu obětí poslední stanice, protože do Březinky vedly koleje jen jedním směrem. A až tady člověk opravdu pochopí, co skrývá pojem „Továrna na smrt“.
Radek Škaroupka, 5.A
Fotky: Robert Konečný, 5.A