Hostem našeho rozhovoru je mladá všestranná umělkyně, moje dlouholetá spolužačka a kamarádka, slečna Nicole Sabrina Stenzl.

• Ahoj, Nicole. Předně Ti patří mé blahopřání k nedávno vydanému singlu. Mohla bys, prosím, představit čtenářům Tvůj aktuální úspěch blíže?
  • Ahoj, děkuji za pozvání, ano, je to tak, single vyšel 23. dubna. Vtipné je, že jsem si celou dobu myslela, že mi vyjde šestadvacátého, a pak najednou ráno třiadvacátého vstanu a vidím na svém mobilu upozornění, že už je venku na všech platformách, takže to bylo (ne)příjemné překvapení... Písnička se jmenuje “Validate”, tedy v překladu - validovat, což je slovo, které se v češtině moc nepoužívá nebo alespoň ne v tom samém kontextu jako v angličtině. Text je ve zkratce o tom, že je mi jedno, jestli má rozhodnutí (hlavně profesní) ostatní schvalují, anebo jestli jim přijdou naivní či bůhvíco, protože člověk se stejně nikdy nezavděčí všem. Co se týče produkce, jedná se o Alt-Pop (alternativní pop) s prvky hyperpopu a elektronické hudby. Pracovala jsem na ní asi šest měsíců spolu s ostatními písničkami, které vyjdou na mém debutovém EP s názvem “Forever Misunderstood” 28. května, taky na všech streamovacích platformách.
     
• Zní to úžasně, měsíce pilné práce jistě nepřijdou vniveč. Popsala bys, jak jsi toto období prožívala, sehrála v tom nějakou roli také změna všedního režimu vzhledem k pandemii koronaviru?
  • Na projektu jsem začala pracovat od minulého května, tedy dá se říct, že skoro začátkem pandemie. Určitě, tahle situace měla velký dopad na moji produktivitu, jelikož s on-line výukou měl najednou člověk mnohem více času na své záliby, ale také jsem v tomto období objevila spoustu nové hudby a odhodlala se experimentovat se svojí tvorbou jako nikdy předtím. Dokonce bych řekla, ačkoli to možná zní až přehnaně, že to byl čas v mém životě, kdy jsem měla takové své umělecké „probuzení“ protože jsem vnímala, že začínám mít nějakou zřetelnější vizi o svém stylu a o tom, co bych jako umělkyně chtěla představovat.
    To je upřímně tak jediná pozitivní věc, co pro mě on-line výuka přinesla, a určitě by se mnou mnoho lidí v tomto ohledu souhlasilo, že se člověk díky nezvyklé spoustě volného času mohl více soustředit na věci, ve kterých by se chtěl po střední realizovat.
     
• Umění se přeci jen do Tvých aktivit promítá už nějaký ten rok. Čím to vše začalo a do jakých oblastí tvorby jsi zatím během svých činností zavítala?
  • Nepamatuji si, že by v mém životě byl moment, kdy bych se věnovala něčemu v takové míře jako kreativním činnostem. Nemůžu tím pádem ani říct, kdy to všechno začalo, protože mi přijde, že můj vztah k umění je přirozený a nikdy jsem se nemusela do něčeho nutit. Stát se pop divou byl můj první opravdový sen, který si pamatuji, a když jsem tuto svou ambici řekla v pěti letech mým rodičům, tak mně hned vysvětlili, že hudbu můžu vždy jednou dělat bokem jako koníček a může se ze mě stát třeba zpívající doktorka nebo architektka. Což jsem samozřejmě tenkrát nechtěla slyšet. V devíti letech jsem pak začala chodit do ZUŠky učit se klasickou kytaru a o rok později klavír. To po pravdě nebylo nic pro mě, protože jsem tam nastoupila s iluzí, že ze mě bude rocková hvězda, a místo toho jsem hrála barokní skladby. Vydržela jsem na ZUŠ pouze tři roky, ale přesto musím říct, že mi dost daly, alespoň co se týče základů, a rozhodně této zkušenosti nelituji. Oba nástroje jsem vždycky brala spíše jako doprovodné ke zpěvu a k tomu člověk nepotřebuje být žádný maestro, aby zahrál pár akordů. To postupem času spělo k tomu, že jsem začala skládat vlastní písničky a později se dozvěděla o hudební produkci. Kromě hudby se také věnuji výtvarnému umění, ale to beru spíše jako relax pro moji mysl než něco, čemu bych se chtěla věnovat profesně.
     
• Zdá se, že hudební tvorbě dáváš opravdu hodně úsilí a času. Byla bys tak hodná a přiblížila nám svou činnost v tomto směru o něco podrobněji? Zpozorovala jsi na sobě, jak se průběžně proměňovaly Tvé preference, co se týká muziky?
  • Upřímně, nedělám skoro nic jiného ve svém volném čase. Určitě jsem u sebe zpozorovala za ty roky, co se tomu věnuji, dost velké změny, ať už to je zpěv, psaní, nebo produkce. Došla jsem do stadia, kdy vím, jak jednoduché akordy ozvláštnit produkcí, třeba nějakou zvláštní texturou nebo nástrojem, také se už nebojím experimentovat s různými zvuky či styly. Ve zpívání jsem se dost posunula i od mého nadcházejícího EP (které bych nejradši přezpívala), jelikož jsem zhlédla dost online masterclassů jako třeba od Christiny Aguilery, kde jsem se naučila, jak přes hlas různě vyjádřit více emocí. Co se týče textů, také určitě pozoruji změnu v užívání metafor a svých vyjadřovacích schopnostech. Co se ale vlastně nezměnilo, je, že moje texty jsou v zásadě melancholického charakteru.
     
• Už jsi zaznamenala nějaké recenze, případně jaké jsou ohlasy podporovatelů z řad Tvých blízkých? Kdo Ti byl při práci největší oporou?
  • Nějaké recenze jsem už určitě zaznamenala, a to ještě před vydáním díky tomu, že jsem svoji práci rozesílala jistým lidem z průmyslu a získala pozitivní reakce. V mém okolí a kruhu přátel jsem také získala dost podpory, ať už z čistého nadšení, nebo z toho důvodu, aby mi udělali radost, přestože třeba nejde o jejich šálek kávy, což je samozřejmě milé a vážím si toho. Nemám zatím nějaká obrovská čísla na streamech, ale každý někde začíná, pro mě je mnohem důležitější, aby si moje tvorba našla to správné obecenstvo, než se honit za komercí. Mou největší oporou při práci byla rozhodně moje mamka, protože si myslím, že mám velké štěstí, že tuto moji vášeň pro umění podporuje a nenutí mě věnovat se něčemu, co by mi bylo proti srsti - jako například všechny přírodovědné předměty, se kterými jsem 8 let studia na gymplu bojovala.
     
• Jaký je Tvůj pohled na vývoj hudby, jaké žánry Tě momentálně přitahují nejvíce? Sleduješ také dění na české hudební scéně?
  • Podle mě žijeme v nejvíce hudebně kreativním období v historii. To zejména díky streamovacím platformám a také jednoduchosti tvorby hudby, ke které stačí v podstatě jen počítač. Samozřejmě slovo „jednoduchost“ je třeba brát s rezervou, protože pochopitelně tvořit cokoliv je hlavně o nápadech a talentu, ale v minulosti nebyl kromě nahrávacího studia žádný jiný způsob, jak právě tyto nápady realizovat. Momentálně mě nejvíce přitahuje Alt-Pop scéna, která vytváří pop music v novém a více experimentálním pojetí.
    Poslední dobou mě inspirují stále více avantgardní umělci, hlavně ti z ikonické nahrávací společnosti XL Recordings, jako jsou FKA Twigs a Arca. Také miluju hip-hop a celkově původem afro-americké žánry jako soul, r&b a také gospel. Lhala bych ale, kdybych řekla, že nemám ráda mainstream, protože nejsem toho extrémního názoru, že mainstreamová hudba se automaticky rovná nekvalitní hudbě. Všichni, co mě znají, moc dobře vědí, že mými největšími idoly jsou pop divy, zejména Lady Gaga, kterou jsem posedlá, ale také například Beyoncé, Whitney Houston i broadwayská ikona Barbra Streisand. Nevím proč, ale v posledních měsících jsem nesmírně nadšená do muzikálů (paradoxně, když jsou všechny divadla zavřená), což je zase úplně jiný svět než ten, ve kterém žije popkultura. Ale člověk nemusí nutně být ke své práci inspirován pouze svým oborem a stylem.
    České dění na hudební scéně upřímně moc nesleduji, ráda bych řekla, že jsem zde objevila něco revolučního a dechberoucího, ale zatím jsem na nic takového nenarazila. Často se setkávám s názorem, že jsem příliš malý nacionalista a že podporuji pouze zahraniční tvorbu, což bych ráda uvedla na pravou míru, protože tomu tak vůbec není. Já podporuji všechno, co mně přijde zajímavé a co mě baví, bez ohledu na zemi původu. To, že obecně nesdílím hudební vkus tohoto národa, doopravdy neovlivním. Stejně jako mám radši sushi než svíčkovou - neznamená to, že nemám žádnou nacionální hrdost. Hudba je navíc obecně velice subjektivní záležitost.
     
• Jde podle Tebe rozmach sociálních sítí naproti třeba mladším, začínajícím autorům, anebo je těžké se v takovém prostředí zviditelnit a prosadit? Jak se Ti podařilo dostat do povědomí, jak se říká, těch správných lidí?
  • Myslím si, že díky internetu a zejména sociálním sítím je to určitě snadnější než kdy dříve, ukázat světu svoji tvorbu a spojit se s lidmi z celého světa. Přesto ale stále není úplně jednoduché svůj hlas v tomto obrovském oceánu příspěvků a uživatelů prosadit, když člověk neví, jak se správně propagovat. To je něco, s čím upřímně také sama bojuji, ale snažím se klást méně váhy na čísla, protože věřím, že s časem a pevným úsilím si vše může najít své obecenstvo, dokud si člověk zachová originalitu a nepodvolí se tlaku společnosti. Vždycky tomu totiž tak zejména v umění bývalo, že pokud je něco „jiné“ a neznámé, tak lidé mají tendenci to zprvu odsuzovat, což je jedna z dalších věcí, které jsou díky sociálním sítím snadnější než kdy dříve - kritizovat. Já osobně neustále hledám na Instagramu z hudebního průmyslu lidi, které je možné reálně kontaktovat - tedy ty, které nesledují miliony lidí, ale spíše pracují za scénami, to jsou třeba manažeři a editoři blogů, časopisů atd.
    Snažím se řídit příslovím „Líná huba, holé neštěstí“, což se mi zatím více než vyplatilo, když jsem kontaktovala na Instagramu viceprezidenta Kobalt Publishing, což je jedno z největších hudebních vydavatelství v USA, a měla to štěstí, že ho moje práce natolik zaujala, že mě doporučil dále jedné manažerce společnosti AWAL. Ta má pod svým křídlem interprety, jako je Finneas, Kim Petras a mnoho dalších vlivných umělců. Já zatím pochopitelně nemám jak financovat vlastní manažerku, protože mou základnou fanoušků jsou stále více méně lidi z mého okolí, ale je přeci jen skvělé, že jsem díky sociálním sítím mohla navázat takové kontakty. I kdyby z toho všeho vzešla „jen“ nová přátelství, tak je to víc než dost.

• Další z Tvých bezesporu úctyhodných úspěchů se týká pomaturitního studia. Prozradíš, kam máš na podzim namířeno? Jaké máš zatím pocity?
  • Ano, na konci září nastupuji na Londýnskou univerzitu Goldsmiths, kde jsem byla přijata ke studiu oboru Pop Music. Studium se zaměřuje na populární hudbu všeobecně - vystupování, psaní, historii i management. Dá se říct, že jsem na tuto univerzitu a její program narazila náhodou, když jsem si prohlížela wikipedii jednoho z mých oblíbených zpěváků a producentů, kterým je James Blake, jenž spolupracoval s některými mými idoly jako Kendrick Lamar nebo Beyoncé. Zjistila jsem, že právě na Goldsmiths tentýž obor studoval, a protože mě zaujalo jeho všeobecné zaměření, tak jsem konečně po měsících hledání ideální univerzity měla rozhodnuto.
    Pocity z toho mám upřímně smíšené, jsem pochopitelně ráda, že jsem byla přijata, ale jelikož brexit velice ztížil podmínky pro studování v Anglii, hlavně z finančního hlediska, tak bych upřímně nejradši vysokou školu úplně přeskočila. Chtěla jsem na vejšku v Londýně především z toho důvodu, abych byla v centru hudebního průmyslu a získala si kontakty, protože být umělcem zrovna není profese, kde by záleželo na titulu. Jenže tím, že ve spojení s pár lidmi z tohoto businessu jsem, tak se ani necítím tak motivovaná k tomu jít studovat. Nikoho tím nechci nabádat, aby nešel studovat vysokou školu, ale co se týče mé profese, nepovažuji to za nejvíce důležitý krok, raději bych se učila už přímo praxí.
     
• Nakročeno máš tedy přímo ideálně, to se musí uznat! Jaké jsou Tvé další ambice do budoucích let? Narážím na profesní snahy při a po studiu, kam by ses ráda vypracovala?
  • Moje ambice rozhodně nejsou skromné...Pokud jde o mé nadcházející cíle, tak bych určitě chtěla nahrát album. Nejlépe s pomocí alespoň jednoho dalšího člověka, protože, abych byla upřímná, dělat všechno sama mě velice vysiluje a častokrát už jsou mé uši natolik unavené z neustálého poslouchání, že už se nezmůžu na lepší nápady. Mým největším snem je jednou dokázat, že když máte pro něco vášeň, disciplínu a nebojíte se případného neúspěchu, který se zprvu často objevuje, VŠE je možné. Nezáleží, jestli jste z New Yorku, nebo ze Znojma.
     
• Niki, mockrát Ti děkuji za Tvůj čas a za poskytnuté interview. Popřeji Ti spousty spokojených posluchačů a obdivovatelů Tvé práce, dostatek inspirace a elánu do tvoření a samozřejmě zdraví, spokojenost a pevné nervy do nadcházejícího období.
  • Já také moc děkuji! Kladl jsi skvělé otázky, na které se mi moc dobře odpovídalo. :)

Nicole Sabrina Stenzl (*2002) je studentkou maturitního ročníku na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě. Svůj volný čas tráví převážně hudbou, ráda se také věnuje kreslení a malbě. V dubnu 2021 se na hudebních streamovacích platformách představila se svým debutovým singlem “Validate”. V příštím akademickém roce se chystá ke studiu Populární hudby na Goldsmiths University v Londýně.

Nicole můžete podpořit poslechem její autorské tvorby na hudebních streamovacích platformách. Aktualizovaný obsah a podrobnosti najdete na jejím profilu sociálních sítí.

https://www.instagram.com/nikixsabrina