25
červen
2008
Drahomíra
Denerová
11467 x
0 x
Byli jsme týden ve Švýcarsku
(teda skoro všech, někteří vůbec neregistrovali třeba tak důležité položky jako pořádné boty J) postává na peróně na nádraží v Retzu, pod dohledem paní profesorky Šobové, která horlivě kontrolovala počty „hlav a kufrů“ a paní profesorky Leitner, která se zaobírala nákupem lístků v tamějším automatu. Poté co dorazil vlak („rakouskej dvojpatrák“), následovala naše hodinová cesta do Vídně. Zde jsme po hodině vystoupili na jednom z vídeňských nádraží, jež mě osobně zaujalo tím, že se nachází na konci jednoho z mostů přes Dunaj. Po opuštění vagónu jsme se vydali metrem na druhý „bánhof“, kde jsme po příchodu dostali ještě chvíli rozchod u EURO 2008-stánku zobrazujícího všechny zúčastněné státy pomocí dětí, na obličeji zmalovaných svými národními barvami.
Jakmile skončila naše pauza, vydali jsme se už na nástupiště, odkud nám brzy odjížděl vlak směr Zürich. Tato devítihodinová cesta čtyřmi kupé ve skvostném rychlíku byla extrémně náročná, ale dala se vydržet. Projeli jsme Rakouskem, chvíli i Německem a Lichtenštejnskem, za doprovodu deště a vyzvánění mobilů, kde se operátoři hlásili se vstupem do zahraničních sítí. V podvečerních hodinách jsme pak již konečně dosáhli vytouženého Zürichu, kde jsme bleskově přeběhli obrovské nádraží k rychlovlaku Dürrenmatt. Usadili jsme se za přítomnosti velkého zájmu švýcarských cestujících a vydali se na poslední hodinku do cílové rovinky…Solothurnu. Kolem osmé hodiny večerní jsme dosáhli místa M, kde už na nás čekal hlouček mírně „chrochtajících“ Švýcarů (nemohl jsem si pomoci, ale vážně mi svou řečí silně připomínali náš zářijový pobyt v Holandsku). Po velice krátké chvíli ostýchání jsme se „spárovali“ s našimi „Švajcery“ a vyrazili si každý obhlédnout náš „domov“ pro nadcházející týden. Po obeznámení se s novým teritoriem a novou rodinou jsme někteří vyrazili na večerní zahajovací prohlídku města s návštěvou zdejšího pivovaru Öufi (což je ve Schwyzerdütsch jedenáct, jak jsem se dozvěděl) a zdejších populárních schodů u známé St. Ursenkathedrale. Sobotní dopoledne každý strávil dle zvyků svých hostitelů a odpoledne jsme se vydali na poznávací procházku městem. Skutečně všichni jsme po tomto „špacíru“ museli naznat, že Solothurn je vážně pěkné a čisté, historické město. Poté následoval klíčový zahajovací match Česko vs. Švýcarsko, který jsme shlédli ve firmě manžela naší švýcarské vedoucí, paní Suter (která na nás mimochodem mluvila velice dobře česky, neboť její manžel z Čech pochází). Zápas byl velmi napínavý a nakonec jsme tedy vyhráli 1:0 (uznejme ale, že naši soupeři a zároveň hostitelé hráli též dobře, takže: HOPP SCHWIIZ!). Po fotbale už následoval pouze večer strávený dle individuálního uvážení.
Nedělní den proběhl v duchu horské turistiky a celkově…hor. Ráno jsme se všichni (!!!) sešli na solothurnském nádraží a vyrazili autobusem k „Trümmelbachfällům“, což je poutavá podívaná utvořená erozí a vodou stékající z ledovců na hřebenech hor. Následovalo pár výjezdů lanovkou do Mürrenu a Allmendhubelu, kde jsme se pokochali krásnými alpskými vesničkami a výhledem na hory (k naší smůle ten den částečně zahalenými mraky). Poté jsme absolvovali menší „vandr“ Alpami s úžasným výhledem na Jungfrau (která se před námi sice halila do mraků, ale stálým zábleskům našich fotoaparátů však neunikla) až k další lanovce, která nás zavezla k našemu pohodlnému autobusu. Dále směřovala naše cesta do nedalekého Interlakenu. Toto město bylo plné paraglidistů, jež nám létali nad hlavami, turistů a fotbalových fanoušků (oranžové záplavy nizozemských fanoušků, doprovázené patřičným povykem, byly naprosto nepřehlédnutelné). Po krátkém osobním volnu jsme již směřovali směr Solothurn. Po příjezdu každý opět zakončil den dle osobní libosti a vitality.
V pondělí jsme se za typického českého „řevu“ vydali školním autobusem do školy. Zde jsme byli rozděleni do různých tříd a absolvovali vyučování dle jejich rozvrhu (děsivé pro mě bylo to, že mají skoro denně vyučování až do pěti hodin :-( ). Naštěstí jsme tentokrát měli „odsezeno“ již v poledne, neboť po obědě začínalo sportovní odpoledne plné fotbalu, basketbalu a frisbee (a taky horkých paprsků). Zcela vyčerpaní jsme pak naše kolegy podpořili při školním maratónu a po skončení sportovního programu jsme se zúčastnili jejich koncertu v aule místní školy, kde zazpívali spoustu pěkných písniček od starých i moderních autorů. Naše česká výprava je doplňovala lekcí typických českých tanců a proslovem naší spolužačky Anežky Titěrové, k níž se poté přidal i rektor školy. Po skončení tohoto opravdu vyčerpávajícího pondělí odešli mnozí zcela „vyšťaveni“ domů a někteří ještě pokračovali osobním večerním programem na schodech před zdejší St. Ursenkathedrale.
V úterý jsme si ráno autobusem vyrazili prohlédnout čokoládovnu Cailler, kde to všude úžasně vonělo a my jsme si mohli, jak prohlédnout postup výroby, tak i ochutnat plody zdejší práce. Po vydatné degustaci jsme si ještě pár dobrot nakoupili domů a jeli přes nádherný Jaunpass k Thunersee. Na Jaunpassu byla ještě možnost krátké pauzy k fotografování až skoro pohádkových hor, kterou jsme bez váhání využili a poté už se jen těšili na „letní“ piknik u Thunersee. Zde se pár českých a o to více švýcarských studentů odvážilo vlézt do studené (leč průzračně čisté) vody, přičemž celé panorama bylo doplněno troubícími loděmi jezdícími po jezeře a zasněženými vrcholky hor :-D. Poté co jsme se dosyta nabažili slunného dne a i poslední otužilci vylezli z vody, vyrazili jsme autobusem směr Bern. Zde jsme začali u „medvědích příkopů“ a poté absolvovali krátkou prohlídku města s výkladem od samotných švýcarských studentů. Následovalo dlouhé volno na „shopping“, které někteří skutečně strávili v buticích, někteří v restauracích a někteří sledováním začínajícího zápasu Španělsko vs. Rusko. Po skončení pobytu v hlavním městě této krásné země plné krav, hor a čokolády jsme se již vydali na cestu domů a večer opět strávili každý dle chuti.
Celý středeční den probíhal v duchu zvonění a přestávek, ale také spousty vyučovacích hodin. Účast v některých hodinách byla maximálně poutavá, obzvláště když vás někdo vítá jako studenty z Československa (takovéto úlety jsme se již z Holandska naučili ignorovat) a nebo vám někdo po osmi letech výuky němčiny celou hodinu vysvětluje, že pokud je před německým slovem člen, tak je to podstatné jméno…no, alespoň jsme si to procvičili :-P. Po skončení vyučování (tentokrát nás neminuly ani „odpoledky“) se téměř všichni odebrali do zdejší UBS arény sledovat napínavé zápasy Česka s Portugalskem a Švýcarska s Tureckem. V průběhu zápasů nás zastihla šílená průtrž mračen (jako by nám už po prohře s Portugalci ani počasí nepřálo), a tak se většina studentů musela odjet domů převléci a vrátit se zpět na místo „fotbalové bitvy“. Večer poté proběhl jako pokaždé velmi individuálně.
Poslední den pobytu, čtvrtek, jsme opět zahájili na nádraží a poté odjeli, tentokrát vlakem, do Twannu, kde jsme si prošli městečko a zdejší Twannbachschlucht a poté se vydali lodí po Bielersee do Bielu. Cesta lodí byla příjemná a město Biel sice poměrně malé, ale plné přepychových náměstí a obchodů (i s typickými švýcarskými hodinkami). Dostali jsme tu opět rozchod, využitý převážně k nákupům posledních suvenýrů apod. a poté jsme již ze zdejšího nádraží odjeli zpět do Solothurnu. Tam jsme se na chvíli všichni rozprchli do svých rodin (někteří tento čas využili již k částečnému balení, někteří k přípravě na rozlučkový mejdan). Večer jsme se naposled sešli ke společnému programu a odešli společně do restaurace Wengihaus, kde jsme za stálého rozhovoru se svými Švýcary pojedli objednanou a velmi chutnou pizzu. Poté jsme poslední večer oslavili se svými kamarády na pikniku u řeky Aare a jelikož nám začalo pršet (opět), odebrali jsme se již v pozdějších večerních hodinách domů, balit! Následovala poslední noc našeho pobytu a ráno jsme se již na nádraží rozloučili s našimi švýcarskými rodinami, vybaveni čokoládami a sýry a obohaceni o spoustu krásných zážitků. Některým se domů tuze chtělo, některým dělaly schody do vlaku značný problém ;-)
Chci tímto za celou naši třídu poděkovat paní profesorce Šobové a paní Leitner za skvělou organizaci pobytu a za spoustu krásných chvil.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Marek Brákora, 4.B
Es ist Freitagmorgen (6.6.) und Gruppe der 21 Schüler aus 4.B steht auf dem Bahnhof in Retz. Wir brachen mit Frau Šobová und Frau Leitner auf die Reise in die Schweiz auf. Zuerst mussten wir nach Wien und dann absolvierten wir 10 Stunden im Zug von Wien nach Zürich. Es war sehr langweilig, aber wir haben das geschafft sowie den letzten Reiseabschnitt von Zürich nach Solothurn in einem bequemen schweizerischen Zug.
Auf dem Hauptbahnhof in Solothurn fand jeder seinen Schweizerpartner und wurden in den Gastfamilien gebracht. Dort verbrachten wir sowohl den Freitagabend als auch den Samstagvormittag je nach den Sitten der Gastfamilie. Am Samstagnachmittag sollten wir dank eines interessanten Spiels Solothurn kennen lernen und alle erfuhren, dass es eine schöne und gemütliche, historische Stadt ist. Alle freuten sich aber schon auf das gemeinsame Verfolgung des EM-Eröffnungsspiels Tschechien - Schweiz. Unsere Nationalmannschaft hat zwar gewonnen (1:0), aber die Schweizer haben auch sehr gut gespielt, also: HOPP SCHWIIZ!
Das Kennzeichen des Sonntags war die Wanderung in den Alpen. Zuerst fuhren wir mit dem Bus zur den Trümmelbachfällen – wunderbare Schau! Mit Seilbahn fuhren wir nach Mürren und dann weiter noch bisschen oben nach Allmendhubel. Von dort unternahmen wir eine schöne Wanderung mit wunderbaren Ausblicken ins Tal, leider konnten wir nicht die Berge umher sehen, denn das Wetter war nicht ganz günstig und statt Jungfrau, Mönch oder Eiger sahen wir fast nur Wolken. Auf der Rückfahrt besuchten wir noch kurz die schöne Stadt Interlaken.
Den ganzen Vormittag am Montag verbrachten wir lernend in verschiedenen Klassen verteilt. Nach dem Mittagessen in der Schulkantine fand ein riesiger Sportnachmittag. Wir trieben Sport (Fußball, Basketball und Frisbee) mit allen ersten Klassen aus der Kantonschule. Ganz müde nahmen wir noch am Konzert unserer schweizerischen Klasse teil, das für Eltern am Abend stattfindete. Dazu trugen wir mit einer leichten Tanzschule und der Chronik von unserem Gymnasium als Geschenk für die Kantonschule bei.
Für Dienstag war auch einen Ausflug geplant, nämlich der Besuch der Schokoladenfabrik Cailler, Picknick am Thunersee und Stadtbesichtigung von Bern. In der Fabrik roch alles nach der Schokolade, wir konnten auch Vieles kosten und jeder musste dann mindestens ein paar Schokoladen kaufen. An den Thunersee fuhren wir über Jaunpass und den kurzen Halt dort verwendeten alle zu fotografieren der wunderbaren Berge herum. Während des Picknicks badeten sich sogar die größten Eisschwimmer von unseren Reihen. Die Stadtbesichtigung in Bern machten unsere schweizerischen Freunden bunt, denn sie bereiteten sich etwas Interessantes über die Sehenswürdigkeiten vor. Dann folgte das „Shopping-time“, das alle entweder in den Geschäften oder in den Restauranten verbrachten. Der Abend war frei, wie die vergangene.
Am Mittwoch mussten wir wieder in die Schule gehen. Überraschend für uns war, dass die Schüler den Unterricht oft bis halb fünf haben. Manche von uns mussten so auch am Nachmittag in der Schule bleiben und die anderen verbrachten ihre Freizeit in der Stadt. Am Abend gingen wir fast alle in die sog. UBS-Arena, weitere Fußballmatschs (Tschechien – Portugal und Schweiz – Türkei) anzuschauen. Sowohl Glück beim Spiel als auch Wetter wünschte uns nicht und während des Verfolgens kam ein richtiger Regenguss. Alle waren ganz nass, einige fuhren gleich nach Hause, andere warteten noch zu Ende des zweiten Matchs.
Der letzte Ausflug am Donnerstag war nach Ligerz, Préles und Twann – schönen und romantischen Städten. Kleinere Gruppe der Mutigen mit festen Schuhen untersuchte noch die Twannbachschlucht und dann fuhren wir wieder alle mit dem Schiff nach Biel. Diese Stadt im französischen Still mit schönen historischen Kern konnten wir frei besichtigen und dann noch einige Souvenirs kaufen. Am Abend in Solothurn haben wir ein gemeinsames Pizzaessen im Wengihaus und dann freiwillige Abschiedsparty, zuerst auf den Treppen von der St. Ursenkathedrale und dann an der Aare – diese zwei Plätze sind für Partys in Solothurn wahrscheinlich die beliebtesten…:-)
Nach der letzten Nacht in den Gastfamilien kam großer Abschied auf dem Hauptbahnhof. Einige wollten schon wieder nach Hause, andere wollten lieber in der Schweiz bleiben, aber alle brachten nach Hause viele wunderschöne Erlebnisse mit.
Als die ganze Klasse möchten wir uns sehr viel bei unseren Lehrerinnen Frau Šobová und Frau Leitner bedanken, dass sie für uns eine angenehme Woche in der Schweiz organisierten und das alles mit uns gemeinsam erlebten.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Anežka Titěrová, 4.B
Jakmile skončila naše pauza, vydali jsme se už na nástupiště, odkud nám brzy odjížděl vlak směr Zürich. Tato devítihodinová cesta čtyřmi kupé ve skvostném rychlíku byla extrémně náročná, ale dala se vydržet. Projeli jsme Rakouskem, chvíli i Německem a Lichtenštejnskem, za doprovodu deště a vyzvánění mobilů, kde se operátoři hlásili se vstupem do zahraničních sítí. V podvečerních hodinách jsme pak již konečně dosáhli vytouženého Zürichu, kde jsme bleskově přeběhli obrovské nádraží k rychlovlaku Dürrenmatt. Usadili jsme se za přítomnosti velkého zájmu švýcarských cestujících a vydali se na poslední hodinku do cílové rovinky…Solothurnu. Kolem osmé hodiny večerní jsme dosáhli místa M, kde už na nás čekal hlouček mírně „chrochtajících“ Švýcarů (nemohl jsem si pomoci, ale vážně mi svou řečí silně připomínali náš zářijový pobyt v Holandsku). Po velice krátké chvíli ostýchání jsme se „spárovali“ s našimi „Švajcery“ a vyrazili si každý obhlédnout náš „domov“ pro nadcházející týden. Po obeznámení se s novým teritoriem a novou rodinou jsme někteří vyrazili na večerní zahajovací prohlídku města s návštěvou zdejšího pivovaru Öufi (což je ve Schwyzerdütsch jedenáct, jak jsem se dozvěděl) a zdejších populárních schodů u známé St. Ursenkathedrale. Sobotní dopoledne každý strávil dle zvyků svých hostitelů a odpoledne jsme se vydali na poznávací procházku městem. Skutečně všichni jsme po tomto „špacíru“ museli naznat, že Solothurn je vážně pěkné a čisté, historické město. Poté následoval klíčový zahajovací match Česko vs. Švýcarsko, který jsme shlédli ve firmě manžela naší švýcarské vedoucí, paní Suter (která na nás mimochodem mluvila velice dobře česky, neboť její manžel z Čech pochází). Zápas byl velmi napínavý a nakonec jsme tedy vyhráli 1:0 (uznejme ale, že naši soupeři a zároveň hostitelé hráli též dobře, takže: HOPP SCHWIIZ!). Po fotbale už následoval pouze večer strávený dle individuálního uvážení.
Nedělní den proběhl v duchu horské turistiky a celkově…hor. Ráno jsme se všichni (!!!) sešli na solothurnském nádraží a vyrazili autobusem k „Trümmelbachfällům“, což je poutavá podívaná utvořená erozí a vodou stékající z ledovců na hřebenech hor. Následovalo pár výjezdů lanovkou do Mürrenu a Allmendhubelu, kde jsme se pokochali krásnými alpskými vesničkami a výhledem na hory (k naší smůle ten den částečně zahalenými mraky). Poté jsme absolvovali menší „vandr“ Alpami s úžasným výhledem na Jungfrau (která se před námi sice halila do mraků, ale stálým zábleskům našich fotoaparátů však neunikla) až k další lanovce, která nás zavezla k našemu pohodlnému autobusu. Dále směřovala naše cesta do nedalekého Interlakenu. Toto město bylo plné paraglidistů, jež nám létali nad hlavami, turistů a fotbalových fanoušků (oranžové záplavy nizozemských fanoušků, doprovázené patřičným povykem, byly naprosto nepřehlédnutelné). Po krátkém osobním volnu jsme již směřovali směr Solothurn. Po příjezdu každý opět zakončil den dle osobní libosti a vitality.
V pondělí jsme se za typického českého „řevu“ vydali školním autobusem do školy. Zde jsme byli rozděleni do různých tříd a absolvovali vyučování dle jejich rozvrhu (děsivé pro mě bylo to, že mají skoro denně vyučování až do pěti hodin :-( ). Naštěstí jsme tentokrát měli „odsezeno“ již v poledne, neboť po obědě začínalo sportovní odpoledne plné fotbalu, basketbalu a frisbee (a taky horkých paprsků). Zcela vyčerpaní jsme pak naše kolegy podpořili při školním maratónu a po skončení sportovního programu jsme se zúčastnili jejich koncertu v aule místní školy, kde zazpívali spoustu pěkných písniček od starých i moderních autorů. Naše česká výprava je doplňovala lekcí typických českých tanců a proslovem naší spolužačky Anežky Titěrové, k níž se poté přidal i rektor školy. Po skončení tohoto opravdu vyčerpávajícího pondělí odešli mnozí zcela „vyšťaveni“ domů a někteří ještě pokračovali osobním večerním programem na schodech před zdejší St. Ursenkathedrale.
V úterý jsme si ráno autobusem vyrazili prohlédnout čokoládovnu Cailler, kde to všude úžasně vonělo a my jsme si mohli, jak prohlédnout postup výroby, tak i ochutnat plody zdejší práce. Po vydatné degustaci jsme si ještě pár dobrot nakoupili domů a jeli přes nádherný Jaunpass k Thunersee. Na Jaunpassu byla ještě možnost krátké pauzy k fotografování až skoro pohádkových hor, kterou jsme bez váhání využili a poté už se jen těšili na „letní“ piknik u Thunersee. Zde se pár českých a o to více švýcarských studentů odvážilo vlézt do studené (leč průzračně čisté) vody, přičemž celé panorama bylo doplněno troubícími loděmi jezdícími po jezeře a zasněženými vrcholky hor :-D. Poté co jsme se dosyta nabažili slunného dne a i poslední otužilci vylezli z vody, vyrazili jsme autobusem směr Bern. Zde jsme začali u „medvědích příkopů“ a poté absolvovali krátkou prohlídku města s výkladem od samotných švýcarských studentů. Následovalo dlouhé volno na „shopping“, které někteří skutečně strávili v buticích, někteří v restauracích a někteří sledováním začínajícího zápasu Španělsko vs. Rusko. Po skončení pobytu v hlavním městě této krásné země plné krav, hor a čokolády jsme se již vydali na cestu domů a večer opět strávili každý dle chuti.
Celý středeční den probíhal v duchu zvonění a přestávek, ale také spousty vyučovacích hodin. Účast v některých hodinách byla maximálně poutavá, obzvláště když vás někdo vítá jako studenty z Československa (takovéto úlety jsme se již z Holandska naučili ignorovat) a nebo vám někdo po osmi letech výuky němčiny celou hodinu vysvětluje, že pokud je před německým slovem člen, tak je to podstatné jméno…no, alespoň jsme si to procvičili :-P. Po skončení vyučování (tentokrát nás neminuly ani „odpoledky“) se téměř všichni odebrali do zdejší UBS arény sledovat napínavé zápasy Česka s Portugalskem a Švýcarska s Tureckem. V průběhu zápasů nás zastihla šílená průtrž mračen (jako by nám už po prohře s Portugalci ani počasí nepřálo), a tak se většina studentů musela odjet domů převléci a vrátit se zpět na místo „fotbalové bitvy“. Večer poté proběhl jako pokaždé velmi individuálně.
Poslední den pobytu, čtvrtek, jsme opět zahájili na nádraží a poté odjeli, tentokrát vlakem, do Twannu, kde jsme si prošli městečko a zdejší Twannbachschlucht a poté se vydali lodí po Bielersee do Bielu. Cesta lodí byla příjemná a město Biel sice poměrně malé, ale plné přepychových náměstí a obchodů (i s typickými švýcarskými hodinkami). Dostali jsme tu opět rozchod, využitý převážně k nákupům posledních suvenýrů apod. a poté jsme již ze zdejšího nádraží odjeli zpět do Solothurnu. Tam jsme se na chvíli všichni rozprchli do svých rodin (někteří tento čas využili již k částečnému balení, někteří k přípravě na rozlučkový mejdan). Večer jsme se naposled sešli ke společnému programu a odešli společně do restaurace Wengihaus, kde jsme za stálého rozhovoru se svými Švýcary pojedli objednanou a velmi chutnou pizzu. Poté jsme poslední večer oslavili se svými kamarády na pikniku u řeky Aare a jelikož nám začalo pršet (opět), odebrali jsme se již v pozdějších večerních hodinách domů, balit! Následovala poslední noc našeho pobytu a ráno jsme se již na nádraží rozloučili s našimi švýcarskými rodinami, vybaveni čokoládami a sýry a obohaceni o spoustu krásných zážitků. Některým se domů tuze chtělo, některým dělaly schody do vlaku značný problém ;-)
Chci tímto za celou naši třídu poděkovat paní profesorce Šobové a paní Leitner za skvělou organizaci pobytu a za spoustu krásných chvil.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Marek Brákora, 4.B
Es ist Freitagmorgen (6.6.) und Gruppe der 21 Schüler aus 4.B steht auf dem Bahnhof in Retz. Wir brachen mit Frau Šobová und Frau Leitner auf die Reise in die Schweiz auf. Zuerst mussten wir nach Wien und dann absolvierten wir 10 Stunden im Zug von Wien nach Zürich. Es war sehr langweilig, aber wir haben das geschafft sowie den letzten Reiseabschnitt von Zürich nach Solothurn in einem bequemen schweizerischen Zug.
Auf dem Hauptbahnhof in Solothurn fand jeder seinen Schweizerpartner und wurden in den Gastfamilien gebracht. Dort verbrachten wir sowohl den Freitagabend als auch den Samstagvormittag je nach den Sitten der Gastfamilie. Am Samstagnachmittag sollten wir dank eines interessanten Spiels Solothurn kennen lernen und alle erfuhren, dass es eine schöne und gemütliche, historische Stadt ist. Alle freuten sich aber schon auf das gemeinsame Verfolgung des EM-Eröffnungsspiels Tschechien - Schweiz. Unsere Nationalmannschaft hat zwar gewonnen (1:0), aber die Schweizer haben auch sehr gut gespielt, also: HOPP SCHWIIZ!
Das Kennzeichen des Sonntags war die Wanderung in den Alpen. Zuerst fuhren wir mit dem Bus zur den Trümmelbachfällen – wunderbare Schau! Mit Seilbahn fuhren wir nach Mürren und dann weiter noch bisschen oben nach Allmendhubel. Von dort unternahmen wir eine schöne Wanderung mit wunderbaren Ausblicken ins Tal, leider konnten wir nicht die Berge umher sehen, denn das Wetter war nicht ganz günstig und statt Jungfrau, Mönch oder Eiger sahen wir fast nur Wolken. Auf der Rückfahrt besuchten wir noch kurz die schöne Stadt Interlaken.
Den ganzen Vormittag am Montag verbrachten wir lernend in verschiedenen Klassen verteilt. Nach dem Mittagessen in der Schulkantine fand ein riesiger Sportnachmittag. Wir trieben Sport (Fußball, Basketball und Frisbee) mit allen ersten Klassen aus der Kantonschule. Ganz müde nahmen wir noch am Konzert unserer schweizerischen Klasse teil, das für Eltern am Abend stattfindete. Dazu trugen wir mit einer leichten Tanzschule und der Chronik von unserem Gymnasium als Geschenk für die Kantonschule bei.
Für Dienstag war auch einen Ausflug geplant, nämlich der Besuch der Schokoladenfabrik Cailler, Picknick am Thunersee und Stadtbesichtigung von Bern. In der Fabrik roch alles nach der Schokolade, wir konnten auch Vieles kosten und jeder musste dann mindestens ein paar Schokoladen kaufen. An den Thunersee fuhren wir über Jaunpass und den kurzen Halt dort verwendeten alle zu fotografieren der wunderbaren Berge herum. Während des Picknicks badeten sich sogar die größten Eisschwimmer von unseren Reihen. Die Stadtbesichtigung in Bern machten unsere schweizerischen Freunden bunt, denn sie bereiteten sich etwas Interessantes über die Sehenswürdigkeiten vor. Dann folgte das „Shopping-time“, das alle entweder in den Geschäften oder in den Restauranten verbrachten. Der Abend war frei, wie die vergangene.
Am Mittwoch mussten wir wieder in die Schule gehen. Überraschend für uns war, dass die Schüler den Unterricht oft bis halb fünf haben. Manche von uns mussten so auch am Nachmittag in der Schule bleiben und die anderen verbrachten ihre Freizeit in der Stadt. Am Abend gingen wir fast alle in die sog. UBS-Arena, weitere Fußballmatschs (Tschechien – Portugal und Schweiz – Türkei) anzuschauen. Sowohl Glück beim Spiel als auch Wetter wünschte uns nicht und während des Verfolgens kam ein richtiger Regenguss. Alle waren ganz nass, einige fuhren gleich nach Hause, andere warteten noch zu Ende des zweiten Matchs.
Der letzte Ausflug am Donnerstag war nach Ligerz, Préles und Twann – schönen und romantischen Städten. Kleinere Gruppe der Mutigen mit festen Schuhen untersuchte noch die Twannbachschlucht und dann fuhren wir wieder alle mit dem Schiff nach Biel. Diese Stadt im französischen Still mit schönen historischen Kern konnten wir frei besichtigen und dann noch einige Souvenirs kaufen. Am Abend in Solothurn haben wir ein gemeinsames Pizzaessen im Wengihaus und dann freiwillige Abschiedsparty, zuerst auf den Treppen von der St. Ursenkathedrale und dann an der Aare – diese zwei Plätze sind für Partys in Solothurn wahrscheinlich die beliebtesten…:-)
Nach der letzten Nacht in den Gastfamilien kam großer Abschied auf dem Hauptbahnhof. Einige wollten schon wieder nach Hause, andere wollten lieber in der Schweiz bleiben, aber alle brachten nach Hause viele wunderschöne Erlebnisse mit.
Als die ganze Klasse möchten wir uns sehr viel bei unseren Lehrerinnen Frau Šobová und Frau Leitner bedanken, dass sie für uns eine angenehme Woche in der Schweiz organisierten und das alles mit uns gemeinsam erlebten.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Anežka Titěrová, 4.B
25.06.
Byli jsme týden ve Švýcarsku
(teda skoro všech, někteří vůbec neregistrovali třeba tak důležité položky jako pořádné boty J) postává na peróně na nádraží v Retzu, pod dohledem paní profesorky Šobové, která horlivě kontrolovala počty „hlav a kufrů“ a paní profesorky Leitner, která se zaobírala nákupem lístků v tamějším automatu. Poté co dorazil vlak („rakouskej dvojpatrák“), následovala naše hodinová cesta do Vídně. Zde jsme po hodině vystoupili na jednom z vídeňských nádraží, jež mě osobně zaujalo tím, že se nachází na konci jednoho z mostů přes Dunaj. Po opuštění vagónu jsme se vydali metrem na druhý „bánhof“, kde jsme po příchodu dostali ještě chvíli rozchod u EURO 2008-stánku zobrazujícího všechny zúčastněné státy pomocí dětí, na obličeji zmalovaných svými národními barvami.
Jakmile skončila naše pauza, vydali jsme se už na nástupiště, odkud nám brzy odjížděl vlak směr Zürich. Tato devítihodinová cesta čtyřmi kupé ve skvostném rychlíku byla extrémně náročná, ale dala se vydržet. Projeli jsme Rakouskem, chvíli i Německem a Lichtenštejnskem, za doprovodu deště a vyzvánění mobilů, kde se operátoři hlásili se vstupem do zahraničních sítí. V podvečerních hodinách jsme pak již konečně dosáhli vytouženého Zürichu, kde jsme bleskově přeběhli obrovské nádraží k rychlovlaku Dürrenmatt. Usadili jsme se za přítomnosti velkého zájmu švýcarských cestujících a vydali se na poslední hodinku do cílové rovinky…Solothurnu. Kolem osmé hodiny večerní jsme dosáhli místa M, kde už na nás čekal hlouček mírně „chrochtajících“ Švýcarů (nemohl jsem si pomoci, ale vážně mi svou řečí silně připomínali náš zářijový pobyt v Holandsku). Po velice krátké chvíli ostýchání jsme se „spárovali“ s našimi „Švajcery“ a vyrazili si každý obhlédnout náš „domov“ pro nadcházející týden. Po obeznámení se s novým teritoriem a novou rodinou jsme někteří vyrazili na večerní zahajovací prohlídku města s návštěvou zdejšího pivovaru Öufi (což je ve Schwyzerdütsch jedenáct, jak jsem se dozvěděl) a zdejších populárních schodů u známé St. Ursenkathedrale. Sobotní dopoledne každý strávil dle zvyků svých hostitelů a odpoledne jsme se vydali na poznávací procházku městem. Skutečně všichni jsme po tomto „špacíru“ museli naznat, že Solothurn je vážně pěkné a čisté, historické město. Poté následoval klíčový zahajovací match Česko vs. Švýcarsko, který jsme shlédli ve firmě manžela naší švýcarské vedoucí, paní Suter (která na nás mimochodem mluvila velice dobře česky, neboť její manžel z Čech pochází). Zápas byl velmi napínavý a nakonec jsme tedy vyhráli 1:0 (uznejme ale, že naši soupeři a zároveň hostitelé hráli též dobře, takže: HOPP SCHWIIZ!). Po fotbale už následoval pouze večer strávený dle individuálního uvážení.
Nedělní den proběhl v duchu horské turistiky a celkově…hor. Ráno jsme se všichni (!!!) sešli na solothurnském nádraží a vyrazili autobusem k „Trümmelbachfällům“, což je poutavá podívaná utvořená erozí a vodou stékající z ledovců na hřebenech hor. Následovalo pár výjezdů lanovkou do Mürrenu a Allmendhubelu, kde jsme se pokochali krásnými alpskými vesničkami a výhledem na hory (k naší smůle ten den částečně zahalenými mraky). Poté jsme absolvovali menší „vandr“ Alpami s úžasným výhledem na Jungfrau (která se před námi sice halila do mraků, ale stálým zábleskům našich fotoaparátů však neunikla) až k další lanovce, která nás zavezla k našemu pohodlnému autobusu. Dále směřovala naše cesta do nedalekého Interlakenu. Toto město bylo plné paraglidistů, jež nám létali nad hlavami, turistů a fotbalových fanoušků (oranžové záplavy nizozemských fanoušků, doprovázené patřičným povykem, byly naprosto nepřehlédnutelné). Po krátkém osobním volnu jsme již směřovali směr Solothurn. Po příjezdu každý opět zakončil den dle osobní libosti a vitality.
V pondělí jsme se za typického českého „řevu“ vydali školním autobusem do školy. Zde jsme byli rozděleni do různých tříd a absolvovali vyučování dle jejich rozvrhu (děsivé pro mě bylo to, že mají skoro denně vyučování až do pěti hodin :-( ). Naštěstí jsme tentokrát měli „odsezeno“ již v poledne, neboť po obědě začínalo sportovní odpoledne plné fotbalu, basketbalu a frisbee (a taky horkých paprsků). Zcela vyčerpaní jsme pak naše kolegy podpořili při školním maratónu a po skončení sportovního programu jsme se zúčastnili jejich koncertu v aule místní školy, kde zazpívali spoustu pěkných písniček od starých i moderních autorů. Naše česká výprava je doplňovala lekcí typických českých tanců a proslovem naší spolužačky Anežky Titěrové, k níž se poté přidal i rektor školy. Po skončení tohoto opravdu vyčerpávajícího pondělí odešli mnozí zcela „vyšťaveni“ domů a někteří ještě pokračovali osobním večerním programem na schodech před zdejší St. Ursenkathedrale.
V úterý jsme si ráno autobusem vyrazili prohlédnout čokoládovnu Cailler, kde to všude úžasně vonělo a my jsme si mohli, jak prohlédnout postup výroby, tak i ochutnat plody zdejší práce. Po vydatné degustaci jsme si ještě pár dobrot nakoupili domů a jeli přes nádherný Jaunpass k Thunersee. Na Jaunpassu byla ještě možnost krátké pauzy k fotografování až skoro pohádkových hor, kterou jsme bez váhání využili a poté už se jen těšili na „letní“ piknik u Thunersee. Zde se pár českých a o to více švýcarských studentů odvážilo vlézt do studené (leč průzračně čisté) vody, přičemž celé panorama bylo doplněno troubícími loděmi jezdícími po jezeře a zasněženými vrcholky hor :-D. Poté co jsme se dosyta nabažili slunného dne a i poslední otužilci vylezli z vody, vyrazili jsme autobusem směr Bern. Zde jsme začali u „medvědích příkopů“ a poté absolvovali krátkou prohlídku města s výkladem od samotných švýcarských studentů. Následovalo dlouhé volno na „shopping“, které někteří skutečně strávili v buticích, někteří v restauracích a někteří sledováním začínajícího zápasu Španělsko vs. Rusko. Po skončení pobytu v hlavním městě této krásné země plné krav, hor a čokolády jsme se již vydali na cestu domů a večer opět strávili každý dle chuti.
Celý středeční den probíhal v duchu zvonění a přestávek, ale také spousty vyučovacích hodin. Účast v některých hodinách byla maximálně poutavá, obzvláště když vás někdo vítá jako studenty z Československa (takovéto úlety jsme se již z Holandska naučili ignorovat) a nebo vám někdo po osmi letech výuky němčiny celou hodinu vysvětluje, že pokud je před německým slovem člen, tak je to podstatné jméno…no, alespoň jsme si to procvičili :-P. Po skončení vyučování (tentokrát nás neminuly ani „odpoledky“) se téměř všichni odebrali do zdejší UBS arény sledovat napínavé zápasy Česka s Portugalskem a Švýcarska s Tureckem. V průběhu zápasů nás zastihla šílená průtrž mračen (jako by nám už po prohře s Portugalci ani počasí nepřálo), a tak se většina studentů musela odjet domů převléci a vrátit se zpět na místo „fotbalové bitvy“. Večer poté proběhl jako pokaždé velmi individuálně.
Poslední den pobytu, čtvrtek, jsme opět zahájili na nádraží a poté odjeli, tentokrát vlakem, do Twannu, kde jsme si prošli městečko a zdejší Twannbachschlucht a poté se vydali lodí po Bielersee do Bielu. Cesta lodí byla příjemná a město Biel sice poměrně malé, ale plné přepychových náměstí a obchodů (i s typickými švýcarskými hodinkami). Dostali jsme tu opět rozchod, využitý převážně k nákupům posledních suvenýrů apod. a poté jsme již ze zdejšího nádraží odjeli zpět do Solothurnu. Tam jsme se na chvíli všichni rozprchli do svých rodin (někteří tento čas využili již k částečnému balení, někteří k přípravě na rozlučkový mejdan). Večer jsme se naposled sešli ke společnému programu a odešli společně do restaurace Wengihaus, kde jsme za stálého rozhovoru se svými Švýcary pojedli objednanou a velmi chutnou pizzu. Poté jsme poslední večer oslavili se svými kamarády na pikniku u řeky Aare a jelikož nám začalo pršet (opět), odebrali jsme se již v pozdějších večerních hodinách domů, balit! Následovala poslední noc našeho pobytu a ráno jsme se již na nádraží rozloučili s našimi švýcarskými rodinami, vybaveni čokoládami a sýry a obohaceni o spoustu krásných zážitků. Některým se domů tuze chtělo, některým dělaly schody do vlaku značný problém ;-)
Chci tímto za celou naši třídu poděkovat paní profesorce Šobové a paní Leitner za skvělou organizaci pobytu a za spoustu krásných chvil.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Marek Brákora, 4.B
Es ist Freitagmorgen (6.6.) und Gruppe der 21 Schüler aus 4.B steht auf dem Bahnhof in Retz. Wir brachen mit Frau Šobová und Frau Leitner auf die Reise in die Schweiz auf. Zuerst mussten wir nach Wien und dann absolvierten wir 10 Stunden im Zug von Wien nach Zürich. Es war sehr langweilig, aber wir haben das geschafft sowie den letzten Reiseabschnitt von Zürich nach Solothurn in einem bequemen schweizerischen Zug.
Auf dem Hauptbahnhof in Solothurn fand jeder seinen Schweizerpartner und wurden in den Gastfamilien gebracht. Dort verbrachten wir sowohl den Freitagabend als auch den Samstagvormittag je nach den Sitten der Gastfamilie. Am Samstagnachmittag sollten wir dank eines interessanten Spiels Solothurn kennen lernen und alle erfuhren, dass es eine schöne und gemütliche, historische Stadt ist. Alle freuten sich aber schon auf das gemeinsame Verfolgung des EM-Eröffnungsspiels Tschechien - Schweiz. Unsere Nationalmannschaft hat zwar gewonnen (1:0), aber die Schweizer haben auch sehr gut gespielt, also: HOPP SCHWIIZ!
Das Kennzeichen des Sonntags war die Wanderung in den Alpen. Zuerst fuhren wir mit dem Bus zur den Trümmelbachfällen – wunderbare Schau! Mit Seilbahn fuhren wir nach Mürren und dann weiter noch bisschen oben nach Allmendhubel. Von dort unternahmen wir eine schöne Wanderung mit wunderbaren Ausblicken ins Tal, leider konnten wir nicht die Berge umher sehen, denn das Wetter war nicht ganz günstig und statt Jungfrau, Mönch oder Eiger sahen wir fast nur Wolken. Auf der Rückfahrt besuchten wir noch kurz die schöne Stadt Interlaken.
Den ganzen Vormittag am Montag verbrachten wir lernend in verschiedenen Klassen verteilt. Nach dem Mittagessen in der Schulkantine fand ein riesiger Sportnachmittag. Wir trieben Sport (Fußball, Basketball und Frisbee) mit allen ersten Klassen aus der Kantonschule. Ganz müde nahmen wir noch am Konzert unserer schweizerischen Klasse teil, das für Eltern am Abend stattfindete. Dazu trugen wir mit einer leichten Tanzschule und der Chronik von unserem Gymnasium als Geschenk für die Kantonschule bei.
Für Dienstag war auch einen Ausflug geplant, nämlich der Besuch der Schokoladenfabrik Cailler, Picknick am Thunersee und Stadtbesichtigung von Bern. In der Fabrik roch alles nach der Schokolade, wir konnten auch Vieles kosten und jeder musste dann mindestens ein paar Schokoladen kaufen. An den Thunersee fuhren wir über Jaunpass und den kurzen Halt dort verwendeten alle zu fotografieren der wunderbaren Berge herum. Während des Picknicks badeten sich sogar die größten Eisschwimmer von unseren Reihen. Die Stadtbesichtigung in Bern machten unsere schweizerischen Freunden bunt, denn sie bereiteten sich etwas Interessantes über die Sehenswürdigkeiten vor. Dann folgte das „Shopping-time“, das alle entweder in den Geschäften oder in den Restauranten verbrachten. Der Abend war frei, wie die vergangene.
Am Mittwoch mussten wir wieder in die Schule gehen. Überraschend für uns war, dass die Schüler den Unterricht oft bis halb fünf haben. Manche von uns mussten so auch am Nachmittag in der Schule bleiben und die anderen verbrachten ihre Freizeit in der Stadt. Am Abend gingen wir fast alle in die sog. UBS-Arena, weitere Fußballmatschs (Tschechien – Portugal und Schweiz – Türkei) anzuschauen. Sowohl Glück beim Spiel als auch Wetter wünschte uns nicht und während des Verfolgens kam ein richtiger Regenguss. Alle waren ganz nass, einige fuhren gleich nach Hause, andere warteten noch zu Ende des zweiten Matchs.
Der letzte Ausflug am Donnerstag war nach Ligerz, Préles und Twann – schönen und romantischen Städten. Kleinere Gruppe der Mutigen mit festen Schuhen untersuchte noch die Twannbachschlucht und dann fuhren wir wieder alle mit dem Schiff nach Biel. Diese Stadt im französischen Still mit schönen historischen Kern konnten wir frei besichtigen und dann noch einige Souvenirs kaufen. Am Abend in Solothurn haben wir ein gemeinsames Pizzaessen im Wengihaus und dann freiwillige Abschiedsparty, zuerst auf den Treppen von der St. Ursenkathedrale und dann an der Aare – diese zwei Plätze sind für Partys in Solothurn wahrscheinlich die beliebtesten…:-)
Nach der letzten Nacht in den Gastfamilien kam großer Abschied auf dem Hauptbahnhof. Einige wollten schon wieder nach Hause, andere wollten lieber in der Schweiz bleiben, aber alle brachten nach Hause viele wunderschöne Erlebnisse mit.
Als die ganze Klasse möchten wir uns sehr viel bei unseren Lehrerinnen Frau Šobová und Frau Leitner bedanken, dass sie für uns eine angenehme Woche in der Schweiz organisierten und das alles mit uns gemeinsam erlebten.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Anežka Titěrová, 4.B
Jakmile skončila naše pauza, vydali jsme se už na nástupiště, odkud nám brzy odjížděl vlak směr Zürich. Tato devítihodinová cesta čtyřmi kupé ve skvostném rychlíku byla extrémně náročná, ale dala se vydržet. Projeli jsme Rakouskem, chvíli i Německem a Lichtenštejnskem, za doprovodu deště a vyzvánění mobilů, kde se operátoři hlásili se vstupem do zahraničních sítí. V podvečerních hodinách jsme pak již konečně dosáhli vytouženého Zürichu, kde jsme bleskově přeběhli obrovské nádraží k rychlovlaku Dürrenmatt. Usadili jsme se za přítomnosti velkého zájmu švýcarských cestujících a vydali se na poslední hodinku do cílové rovinky…Solothurnu. Kolem osmé hodiny večerní jsme dosáhli místa M, kde už na nás čekal hlouček mírně „chrochtajících“ Švýcarů (nemohl jsem si pomoci, ale vážně mi svou řečí silně připomínali náš zářijový pobyt v Holandsku). Po velice krátké chvíli ostýchání jsme se „spárovali“ s našimi „Švajcery“ a vyrazili si každý obhlédnout náš „domov“ pro nadcházející týden. Po obeznámení se s novým teritoriem a novou rodinou jsme někteří vyrazili na večerní zahajovací prohlídku města s návštěvou zdejšího pivovaru Öufi (což je ve Schwyzerdütsch jedenáct, jak jsem se dozvěděl) a zdejších populárních schodů u známé St. Ursenkathedrale. Sobotní dopoledne každý strávil dle zvyků svých hostitelů a odpoledne jsme se vydali na poznávací procházku městem. Skutečně všichni jsme po tomto „špacíru“ museli naznat, že Solothurn je vážně pěkné a čisté, historické město. Poté následoval klíčový zahajovací match Česko vs. Švýcarsko, který jsme shlédli ve firmě manžela naší švýcarské vedoucí, paní Suter (která na nás mimochodem mluvila velice dobře česky, neboť její manžel z Čech pochází). Zápas byl velmi napínavý a nakonec jsme tedy vyhráli 1:0 (uznejme ale, že naši soupeři a zároveň hostitelé hráli též dobře, takže: HOPP SCHWIIZ!). Po fotbale už následoval pouze večer strávený dle individuálního uvážení.
Nedělní den proběhl v duchu horské turistiky a celkově…hor. Ráno jsme se všichni (!!!) sešli na solothurnském nádraží a vyrazili autobusem k „Trümmelbachfällům“, což je poutavá podívaná utvořená erozí a vodou stékající z ledovců na hřebenech hor. Následovalo pár výjezdů lanovkou do Mürrenu a Allmendhubelu, kde jsme se pokochali krásnými alpskými vesničkami a výhledem na hory (k naší smůle ten den částečně zahalenými mraky). Poté jsme absolvovali menší „vandr“ Alpami s úžasným výhledem na Jungfrau (která se před námi sice halila do mraků, ale stálým zábleskům našich fotoaparátů však neunikla) až k další lanovce, která nás zavezla k našemu pohodlnému autobusu. Dále směřovala naše cesta do nedalekého Interlakenu. Toto město bylo plné paraglidistů, jež nám létali nad hlavami, turistů a fotbalových fanoušků (oranžové záplavy nizozemských fanoušků, doprovázené patřičným povykem, byly naprosto nepřehlédnutelné). Po krátkém osobním volnu jsme již směřovali směr Solothurn. Po příjezdu každý opět zakončil den dle osobní libosti a vitality.
V pondělí jsme se za typického českého „řevu“ vydali školním autobusem do školy. Zde jsme byli rozděleni do různých tříd a absolvovali vyučování dle jejich rozvrhu (děsivé pro mě bylo to, že mají skoro denně vyučování až do pěti hodin :-( ). Naštěstí jsme tentokrát měli „odsezeno“ již v poledne, neboť po obědě začínalo sportovní odpoledne plné fotbalu, basketbalu a frisbee (a taky horkých paprsků). Zcela vyčerpaní jsme pak naše kolegy podpořili při školním maratónu a po skončení sportovního programu jsme se zúčastnili jejich koncertu v aule místní školy, kde zazpívali spoustu pěkných písniček od starých i moderních autorů. Naše česká výprava je doplňovala lekcí typických českých tanců a proslovem naší spolužačky Anežky Titěrové, k níž se poté přidal i rektor školy. Po skončení tohoto opravdu vyčerpávajícího pondělí odešli mnozí zcela „vyšťaveni“ domů a někteří ještě pokračovali osobním večerním programem na schodech před zdejší St. Ursenkathedrale.
V úterý jsme si ráno autobusem vyrazili prohlédnout čokoládovnu Cailler, kde to všude úžasně vonělo a my jsme si mohli, jak prohlédnout postup výroby, tak i ochutnat plody zdejší práce. Po vydatné degustaci jsme si ještě pár dobrot nakoupili domů a jeli přes nádherný Jaunpass k Thunersee. Na Jaunpassu byla ještě možnost krátké pauzy k fotografování až skoro pohádkových hor, kterou jsme bez váhání využili a poté už se jen těšili na „letní“ piknik u Thunersee. Zde se pár českých a o to více švýcarských studentů odvážilo vlézt do studené (leč průzračně čisté) vody, přičemž celé panorama bylo doplněno troubícími loděmi jezdícími po jezeře a zasněženými vrcholky hor :-D. Poté co jsme se dosyta nabažili slunného dne a i poslední otužilci vylezli z vody, vyrazili jsme autobusem směr Bern. Zde jsme začali u „medvědích příkopů“ a poté absolvovali krátkou prohlídku města s výkladem od samotných švýcarských studentů. Následovalo dlouhé volno na „shopping“, které někteří skutečně strávili v buticích, někteří v restauracích a někteří sledováním začínajícího zápasu Španělsko vs. Rusko. Po skončení pobytu v hlavním městě této krásné země plné krav, hor a čokolády jsme se již vydali na cestu domů a večer opět strávili každý dle chuti.
Celý středeční den probíhal v duchu zvonění a přestávek, ale také spousty vyučovacích hodin. Účast v některých hodinách byla maximálně poutavá, obzvláště když vás někdo vítá jako studenty z Československa (takovéto úlety jsme se již z Holandska naučili ignorovat) a nebo vám někdo po osmi letech výuky němčiny celou hodinu vysvětluje, že pokud je před německým slovem člen, tak je to podstatné jméno…no, alespoň jsme si to procvičili :-P. Po skončení vyučování (tentokrát nás neminuly ani „odpoledky“) se téměř všichni odebrali do zdejší UBS arény sledovat napínavé zápasy Česka s Portugalskem a Švýcarska s Tureckem. V průběhu zápasů nás zastihla šílená průtrž mračen (jako by nám už po prohře s Portugalci ani počasí nepřálo), a tak se většina studentů musela odjet domů převléci a vrátit se zpět na místo „fotbalové bitvy“. Večer poté proběhl jako pokaždé velmi individuálně.
Poslední den pobytu, čtvrtek, jsme opět zahájili na nádraží a poté odjeli, tentokrát vlakem, do Twannu, kde jsme si prošli městečko a zdejší Twannbachschlucht a poté se vydali lodí po Bielersee do Bielu. Cesta lodí byla příjemná a město Biel sice poměrně malé, ale plné přepychových náměstí a obchodů (i s typickými švýcarskými hodinkami). Dostali jsme tu opět rozchod, využitý převážně k nákupům posledních suvenýrů apod. a poté jsme již ze zdejšího nádraží odjeli zpět do Solothurnu. Tam jsme se na chvíli všichni rozprchli do svých rodin (někteří tento čas využili již k částečnému balení, někteří k přípravě na rozlučkový mejdan). Večer jsme se naposled sešli ke společnému programu a odešli společně do restaurace Wengihaus, kde jsme za stálého rozhovoru se svými Švýcary pojedli objednanou a velmi chutnou pizzu. Poté jsme poslední večer oslavili se svými kamarády na pikniku u řeky Aare a jelikož nám začalo pršet (opět), odebrali jsme se již v pozdějších večerních hodinách domů, balit! Následovala poslední noc našeho pobytu a ráno jsme se již na nádraží rozloučili s našimi švýcarskými rodinami, vybaveni čokoládami a sýry a obohaceni o spoustu krásných zážitků. Některým se domů tuze chtělo, některým dělaly schody do vlaku značný problém ;-)
Chci tímto za celou naši třídu poděkovat paní profesorce Šobové a paní Leitner za skvělou organizaci pobytu a za spoustu krásných chvil.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Marek Brákora, 4.B
Es ist Freitagmorgen (6.6.) und Gruppe der 21 Schüler aus 4.B steht auf dem Bahnhof in Retz. Wir brachen mit Frau Šobová und Frau Leitner auf die Reise in die Schweiz auf. Zuerst mussten wir nach Wien und dann absolvierten wir 10 Stunden im Zug von Wien nach Zürich. Es war sehr langweilig, aber wir haben das geschafft sowie den letzten Reiseabschnitt von Zürich nach Solothurn in einem bequemen schweizerischen Zug.
Auf dem Hauptbahnhof in Solothurn fand jeder seinen Schweizerpartner und wurden in den Gastfamilien gebracht. Dort verbrachten wir sowohl den Freitagabend als auch den Samstagvormittag je nach den Sitten der Gastfamilie. Am Samstagnachmittag sollten wir dank eines interessanten Spiels Solothurn kennen lernen und alle erfuhren, dass es eine schöne und gemütliche, historische Stadt ist. Alle freuten sich aber schon auf das gemeinsame Verfolgung des EM-Eröffnungsspiels Tschechien - Schweiz. Unsere Nationalmannschaft hat zwar gewonnen (1:0), aber die Schweizer haben auch sehr gut gespielt, also: HOPP SCHWIIZ!
Das Kennzeichen des Sonntags war die Wanderung in den Alpen. Zuerst fuhren wir mit dem Bus zur den Trümmelbachfällen – wunderbare Schau! Mit Seilbahn fuhren wir nach Mürren und dann weiter noch bisschen oben nach Allmendhubel. Von dort unternahmen wir eine schöne Wanderung mit wunderbaren Ausblicken ins Tal, leider konnten wir nicht die Berge umher sehen, denn das Wetter war nicht ganz günstig und statt Jungfrau, Mönch oder Eiger sahen wir fast nur Wolken. Auf der Rückfahrt besuchten wir noch kurz die schöne Stadt Interlaken.
Den ganzen Vormittag am Montag verbrachten wir lernend in verschiedenen Klassen verteilt. Nach dem Mittagessen in der Schulkantine fand ein riesiger Sportnachmittag. Wir trieben Sport (Fußball, Basketball und Frisbee) mit allen ersten Klassen aus der Kantonschule. Ganz müde nahmen wir noch am Konzert unserer schweizerischen Klasse teil, das für Eltern am Abend stattfindete. Dazu trugen wir mit einer leichten Tanzschule und der Chronik von unserem Gymnasium als Geschenk für die Kantonschule bei.
Für Dienstag war auch einen Ausflug geplant, nämlich der Besuch der Schokoladenfabrik Cailler, Picknick am Thunersee und Stadtbesichtigung von Bern. In der Fabrik roch alles nach der Schokolade, wir konnten auch Vieles kosten und jeder musste dann mindestens ein paar Schokoladen kaufen. An den Thunersee fuhren wir über Jaunpass und den kurzen Halt dort verwendeten alle zu fotografieren der wunderbaren Berge herum. Während des Picknicks badeten sich sogar die größten Eisschwimmer von unseren Reihen. Die Stadtbesichtigung in Bern machten unsere schweizerischen Freunden bunt, denn sie bereiteten sich etwas Interessantes über die Sehenswürdigkeiten vor. Dann folgte das „Shopping-time“, das alle entweder in den Geschäften oder in den Restauranten verbrachten. Der Abend war frei, wie die vergangene.
Am Mittwoch mussten wir wieder in die Schule gehen. Überraschend für uns war, dass die Schüler den Unterricht oft bis halb fünf haben. Manche von uns mussten so auch am Nachmittag in der Schule bleiben und die anderen verbrachten ihre Freizeit in der Stadt. Am Abend gingen wir fast alle in die sog. UBS-Arena, weitere Fußballmatschs (Tschechien – Portugal und Schweiz – Türkei) anzuschauen. Sowohl Glück beim Spiel als auch Wetter wünschte uns nicht und während des Verfolgens kam ein richtiger Regenguss. Alle waren ganz nass, einige fuhren gleich nach Hause, andere warteten noch zu Ende des zweiten Matchs.
Der letzte Ausflug am Donnerstag war nach Ligerz, Préles und Twann – schönen und romantischen Städten. Kleinere Gruppe der Mutigen mit festen Schuhen untersuchte noch die Twannbachschlucht und dann fuhren wir wieder alle mit dem Schiff nach Biel. Diese Stadt im französischen Still mit schönen historischen Kern konnten wir frei besichtigen und dann noch einige Souvenirs kaufen. Am Abend in Solothurn haben wir ein gemeinsames Pizzaessen im Wengihaus und dann freiwillige Abschiedsparty, zuerst auf den Treppen von der St. Ursenkathedrale und dann an der Aare – diese zwei Plätze sind für Partys in Solothurn wahrscheinlich die beliebtesten…:-)
Nach der letzten Nacht in den Gastfamilien kam großer Abschied auf dem Hauptbahnhof. Einige wollten schon wieder nach Hause, andere wollten lieber in der Schweiz bleiben, aber alle brachten nach Hause viele wunderschöne Erlebnisse mit.
Als die ganze Klasse möchten wir uns sehr viel bei unseren Lehrerinnen Frau Šobová und Frau Leitner bedanken, dass sie für uns eine angenehme Woche in der Schweiz organisierten und das alles mit uns gemeinsam erlebten.
PS: HOPP SCHWIIZ!!!
Text: Anežka Titěrová, 4.B