11.3. se uzavřely brány škol a studenti zajásali. Těšili se totiž, jak budou lenošit a užívat si volna. Po krátké době ale pochopili, že jejich představa byla trochu mylná. Se svými učiteli jsou ve spojení online a dostávají různé úkoly. Jako například v jazyce českém, kde zpracovávali slohovou práci na téma : Jak můj život ovlivňuje koronavirus. Přikládám ukázky prací některých studentů - jak to vše vnímají a prožívají : 

1)Jedna věc je vcelku jasná. A to je že nechodím do školy. Nejdříve jsem si myslel, jak to bude super, že nebudu muset celý den vůbec nic dělat. To nadšení však vyprchalo po pár dnech, kdy mi došlo že nic nedělat je vlastně nuda. Došlo mi, jak je důležité mít ve svém životě něco stálého a neměnného. Protože bez toho je velmi jednoduché sklouznout do černobílého stavu, kdy dny splývají do sebe tím, jak jsou si podobné. Podobné si tím, že člověk nic nedělá. Člověk potřebuje změnu. V mém životě to byla škola a to že jsem musel každý den v určitý čas vstávat. To teď není a tak se každý den snažím něco dělat, většinou to jsou nějáké práce okolo domu, kterých je víc než dostatek a tak podobně.

2)Plánovala jsem si věci, na které nemám během školy čas. Myslela jsem si, že budu chodit na tréninky, s kamarádkami ven, popřípadě bych zašla do kina. Najednou se mé plány ze dne na den změnily. Na tréninku jsem byla jen jednou a druhý den mi oznámili, že se hala zamyká. Zavřeli i kina a restaurace. S trenéry jsme se domlouvali, že budeme chodit aspoň běhat, ale to po chvíli opět padlo. Netrvalo dlouho a už nesmím jezdit ani do města. Pomalu jsem se začala bát, že se budu doma nudit, ale i to se brzy změnilo. Učitelé posílají den co den nějaké úkoly a už nás chtějí zkoušet přes Skype. Najednou nevím, co mám dělat prvně. I můj bratr chce chodit do školy, a to už je co říct. A do toho všeho začal taťka, kterému teď taky musíme pomáhat.

3)Nikdo nedokáže říci, co bude dál, jak dlouho to bude trvat a kdy se zase svět vrátí do normálu. Ani já jsem na tuto situaci nebyl připraven a první dny jsem ani nevěděl, co mám doma dělat. Začala pro mě několikadenní, ne-li týdenní nuda a čekání na nové informace. Kvůli strachu z šíření a kvůli usnesení naší vlády jsem musel zrušit výlet do Německa a byly odloženy moje pilotní zkoušky na dobu neurčitou, což mi na sebevědomí nepřidá. Jelikož mám rád různé sportovní akce, které jsem sledoval takřka denně, je pro mne velmi nepříjemné zrušení téměř všech fotbalových lig, hokejových lig, přerušení lyžařského světového poháru a další. Z viru, o kterém by si nikdo ani nepomyslel, že se z Číny dostane až k nám a co dokáže způsobit, se stala velká hrozba pro naši společnost. Můžeme jen doufat, že se situace vylepší za co nejkratší dobu. Osobně je moje přání, aby bylo opět vše v pořádku a abychom nemuseli být delší dobu v této „izolaci“.

4)Čtení, poslouchání hudby a dívání se na seriály mě pomalu omrzelo a v podstatě nevím, co dělat. A takhle koronavirus ovlivňuje můj život, nemohu pomalu ani vyjít ven a jediné co mohu dělat, je čtení, sledování televize a učení. Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale těším se do školy.