Křest knih – událost, která se na naší škole jen tak nestává, ale ve třídě 4.B jsme pokřtili hned dvě knihy najednou!
Dvě studentky 4.B sepsaly a vydaly své vlastní sbírky básní, které jsme se v naší hodině češtiny 22. října 2019 rozhodli řádně pokřtít.
Miroslav Hrubý, kmotr sbírky Mrchožrouti, pokřtil knihu Viktorie Sofie Rusch a popřál jí, aby
především pomohla spoustě lidem tak, jako pomohla jemu – a vlastně i nám všem, co jsme ji
doposud četli.
Paní Rivolová, která křtila sbírku Noční myšlenky, jí přála, aby se jí i její autorce Lucii Doležalové dařilo a aby k ní brzy přibyla i sestra, v což všichni doufáme.
Poté jsme si všichni připili šampaňským (samozřejmě dětským, jsme přece ve škole!), nabídli si malé občerstvení, které nám autorky připravily, a užívali si tu příjemnou atmosféru.
Všichni přejeme slečnám mnoho dalších úspěchů nejen v literární oblasti!
Text: Adriana Talavera, 4.B
Mrchožrouti
Viktorie Sofie Rusch
Neostýchej se po něčím neštěstí,
když sám na něm máš svůj úděl.
Proč bereš můj žal s takovou lehkostí,
jak kdyby se vlastně vůbec neděl?
Neodsuzuj člověka jako knihu podle obalu,
když sám se odsouditi nezvládáš.
Nevidíš snad, jak soudím se já, čistě a pomalu,
když na můj účet všechnu tu vinu pokládáš?
Nedívej se na mě se soucitem ve tváři
vypsaném, když uvnitř sebe nenajdeš ani ten kousek empatie.
Kde stojí pravidlem napsaném,
že šteští už se nedožije?
Nebuď zde v mé mysli přítomen nadále,
když drobek dobra nemáš v plánu nosit,
nebuď zde vůbec, když je to nestálé,
kdo si myslíš, že jsi, co jsi?
Neciť se jak kdybys byl něco více než já,
když nejsi ani omluvy hoden,
na co mi byla láska tvá,
když se moje duše musela sama hojit
den, co den?
Nenazývej se mužem správným,
když uspokojit si mne nedokázal,
když ses cítil jako bys Ty byl tím pravým
a pak si mě bezcitně samotě odkázal.
Neopovažuj se vůbec brát si do úst mé jméno,
po tom všem, co si mi napáchal,
vůbec ti mé odpuštění není ctěno,
když si se ani neotočil a nezdráhal.
A přesto si získal mé odpuštění
a bylo ti mnou štěstí do budoucna přáno,
ale nemysli si, to jen pro můj klid vnitřní,
protože jsem lepším člověkem, já ano!
Noční myšlenky
Lucie Doležalová
Usínám a verš mi pomale umírá s posledním
tahem mého plnícího pera.
Nad ránem mizí má touha psát a s ní i hlubší
nádech šera.
Křest knih – událost, která se na naší škole jen tak nestává, ale ve třídě 4.B jsme pokřtili hned dvě knihy najednou!
Dvě studentky 4.B sepsaly a vydaly své vlastní sbírky básní, které jsme se v naší hodině češtiny 22. října 2019 rozhodli řádně pokřtít.
Miroslav Hrubý, kmotr sbírky Mrchožrouti, pokřtil knihu Viktorie Sofie Rusch a popřál jí, aby
především pomohla spoustě lidem tak, jako pomohla jemu – a vlastně i nám všem, co jsme ji
doposud četli.
Paní Rivolová, která křtila sbírku Noční myšlenky, jí přála, aby se jí i její autorce Lucii Doležalové dařilo a aby k ní brzy přibyla i sestra, v což všichni doufáme.
Poté jsme si všichni připili šampaňským (samozřejmě dětským, jsme přece ve škole!), nabídli si malé občerstvení, které nám autorky připravily, a užívali si tu příjemnou atmosféru.
Všichni přejeme slečnám mnoho dalších úspěchů nejen v literární oblasti!
Text: Adriana Talavera, 4.B
Mrchožrouti
Viktorie Sofie Rusch
Neostýchej se po něčím neštěstí,
když sám na něm máš svůj úděl.
Proč bereš můj žal s takovou lehkostí,
jak kdyby se vlastně vůbec neděl?
Neodsuzuj člověka jako knihu podle obalu,
když sám se odsouditi nezvládáš.
Nevidíš snad, jak soudím se já, čistě a pomalu,
když na můj účet všechnu tu vinu pokládáš?
Nedívej se na mě se soucitem ve tváři
vypsaném, když uvnitř sebe nenajdeš ani ten kousek empatie.
Kde stojí pravidlem napsaném,
že šteští už se nedožije?
Nebuď zde v mé mysli přítomen nadále,
když drobek dobra nemáš v plánu nosit,
nebuď zde vůbec, když je to nestálé,
kdo si myslíš, že jsi, co jsi?
Neciť se jak kdybys byl něco více než já,
když nejsi ani omluvy hoden,
na co mi byla láska tvá,
když se moje duše musela sama hojit
den, co den?
Nenazývej se mužem správným,
když uspokojit si mne nedokázal,
když ses cítil jako bys Ty byl tím pravým
a pak si mě bezcitně samotě odkázal.
Neopovažuj se vůbec brát si do úst mé jméno,
po tom všem, co si mi napáchal,
vůbec ti mé odpuštění není ctěno,
když si se ani neotočil a nezdráhal.
A přesto si získal mé odpuštění
a bylo ti mnou štěstí do budoucna přáno,
ale nemysli si, to jen pro můj klid vnitřní,
protože jsem lepším člověkem, já ano!
Noční myšlenky
Lucie Doležalová
Usínám a verš mi pomale umírá s posledním
tahem mého plnícího pera.
Nad ránem mizí má touha psát a s ní i hlubší
nádech šera.