Zdánlivě studené ráno za okny nás neodradilo, možná někteří z nás měli myšlenky na spaní v teplé posteli, ale nikdo na ty myšlekny nedal, a tak přes zdánlivě studené ráno jsme se všichni sešli u Kroutilíků v Lechovicích. Až na výjimky všichni dorazili včas a po převléknutí jsme se šli seznámit s koňmi. Jen ti nejodvážnější se prvních koní dotkli, ale pochvíli jsme přeskakovali laťku strachu všichni. Ve filmech to vypadá hodně jednoduše, ale zkuste si pohladit něco většího, než jste vy, co hned pozná, kdy máte strach. Celkem je v Lechovicích 39 koní včetně šesti hříbat.
Po prohlídce stájí a okolí, nás naše spolužačky Alenka Kryštofová a Petra Pořická ochotně svezly na dvou koních. Náš pan třídní uč. Tomala den předtím trénoval jízdu na koni a šlo to vidět, ani p.uč. Kasanová v sobě nezapřela královnu Majálesu a předvedla nám, jak se má jezdit. Už se nedivím rytířům, kovbojům, či žokejům, že přilnuli láskou ke koním. Vždyť i Don Quijote svou Rosinantu miloval.
Zaujal mne na první pohled kolotoč s koňmi, ale při bližším prozkoumání to byl kolotoč pro koně, nutil je běhat pořád do kola. Srandovní bylo, že špehýrkou v ohradě koně nakukovali na nás. V mnohém mi připomínali děti. Taky zlobí a dělají, co nemají, ale představte si dvoumetrové dítě. :) Koně jsou nevinně krásní. Po návratu nás pronásledoval hrozný zápach, ve škole jsme se pro jistotu ptali paní vrátné, jestli jsme to my, ale naštěstí ne. Celý den nám pak utíkaly myšlenky ke krásným koňům, kteří si pobíhají v ohradě a jsou dětsky nevinní, kéž by si toho občas všimli i ti, co jím ubližují!

Text: J. Marek