tj.akci plnou smíchu a radosti jako vždy předtím. Naše kroky totiž směřovaly do největší továrny na smrt na světě - do koncentračního tábora Osvětim.
Osvětim nás vítala nádherným slunečným počasím, ani to však příliš neulehčilo dění následující. Před prohlídkou nám pan Padalík svým vyčerpávajícím výkladem objasnil některá historická fakta, která jsou spjatá s temnou minulostí tohoto jinak malebného města.
Prohlídka začala v prvním areálu koncentračního tábora Osvětim. Prohlédli jsme si několik bloků, ve kterých se nacházely expozice s fotkami vězňů a s obrazy, které sami vytvořili. K vidění zde bylo i několik tisíc brýlových obrouček, boty, oblečení, kartáče, hrnce nebo kufry, podepsané jimi samotnými, ze kterých se dalo vyčíst, že vězni byli z celé Evropy, samozřejmě i z České republiky.Poslední místo, které jsme v tomto táboře mohli vidět, byla plynová komora a spalovna těl. Pomyšlení na to, že lidský život neměl žádnou hodnotu a lidské tělo bylo používáno jako věc určená k užitku a zpracování, je opravdu zrůdné.
Po prohlídce prvního areálu jsme se přemístili do tábora Osvětim II. – Březinka a dále naslouchali děsivým a smutným faktům ve výkladu našeho průvodce. Vstoupili jsme také na místo, kde probíhala selekce Židů a do baráků, kde vězni živořili, což byly bývalé dřevěné koňské stáje, kde neexistovala mimo jiné žádná hygiena.
Po vyčerpávajícím a sugestivně podaném výkladu pana průvodce jsme, jako opaření, nasedli do autobusu a vydali se na zpáteční cestu domů. I když tato exkurze byla opravdu emocionálně vyčerpávající, byla nad jiné poučná a stála za to. Doufám, že jsme si všichni uvědomili, že můžeme být rádi za to, kde právě teď a jak žijeme...Myslím, že toto místo by měl vidět každý minimálně jednou v životě a uvědomit si, jaké zlo by se už nikdy v budoucnu nemělo opakovat!
P.S.: Závěrem musím za všechny poděkovat Erice Konvalinové a Tomášovi Plichtovi, kteří tuto exkurzi pro všechny zorganizovali, a také paní Štimplové a panu Padalíkovi za dohled na zdárný průběh akce.
Autoři: 4.D
tj.akci plnou smíchu a radosti jako vždy předtím. Naše kroky totiž směřovaly do největší továrny na smrt na světě - do koncentračního tábora Osvětim.
Osvětim nás vítala nádherným slunečným počasím, ani to však příliš neulehčilo dění následující. Před prohlídkou nám pan Padalík svým vyčerpávajícím výkladem objasnil některá historická fakta, která jsou spjatá s temnou minulostí tohoto jinak malebného města.
Prohlídka začala v prvním areálu koncentračního tábora Osvětim. Prohlédli jsme si několik bloků, ve kterých se nacházely expozice s fotkami vězňů a s obrazy, které sami vytvořili. K vidění zde bylo i několik tisíc brýlových obrouček, boty, oblečení, kartáče, hrnce nebo kufry, podepsané jimi samotnými, ze kterých se dalo vyčíst, že vězni byli z celé Evropy, samozřejmě i z České republiky.Poslední místo, které jsme v tomto táboře mohli vidět, byla plynová komora a spalovna těl. Pomyšlení na to, že lidský život neměl žádnou hodnotu a lidské tělo bylo používáno jako věc určená k užitku a zpracování, je opravdu zrůdné.
Po prohlídce prvního areálu jsme se přemístili do tábora Osvětim II. – Březinka a dále naslouchali děsivým a smutným faktům ve výkladu našeho průvodce. Vstoupili jsme také na místo, kde probíhala selekce Židů a do baráků, kde vězni živořili, což byly bývalé dřevěné koňské stáje, kde neexistovala mimo jiné žádná hygiena.
Po vyčerpávajícím a sugestivně podaném výkladu pana průvodce jsme, jako opaření, nasedli do autobusu a vydali se na zpáteční cestu domů. I když tato exkurze byla opravdu emocionálně vyčerpávající, byla nad jiné poučná a stála za to. Doufám, že jsme si všichni uvědomili, že můžeme být rádi za to, kde právě teď a jak žijeme...Myslím, že toto místo by měl vidět každý minimálně jednou v životě a uvědomit si, jaké zlo by se už nikdy v budoucnu nemělo opakovat!
P.S.: Závěrem musím za všechny poděkovat Erice Konvalinové a Tomášovi Plichtovi, kteří tuto exkurzi pro všechny zorganizovali, a také paní Štimplové a panu Padalíkovi za dohled na zdárný průběh akce.
Autoři: 4.D