Jmenuji se Barborka a navštěvuji třídu 6.A. Už něco přes měsíc a půl studuji na střední škole v Jižní Koreji a budu tady do konce listopadu.
Píšu tento text, abych mohla sdělit své postřehy ze školního života a také vám více přiblížila, jak to tady funguje se školou a s každodenními věcmi.
Abych to nějak uvedla: studuji na střední škole - v překladu škola, která se zaměřuje na vizuální média a která se nachází v hlavním městě Seoulu. Musím tam každý den dojíždět metrem něco přes hodinu, protože s hostitelskou rodinou žijeme v jiném městě, nacházejícím se v jiné provincii.
Na této škole oproti naší jsou jen 3 ročníky a v každém ročníku je 6 tříd o 20 žácích. Ty jsou taky děleny, tentokrát podle zaměření. Je zde zaměření na tvorbu filmů, animace a grafický design a poslední dvě třídy se zaměřují na tvorbu videí určených pro streaming a sociální sítě. Já jsem v prvním ročníku ve třídě zaměřené na animaci a grafický design.
Ve škole musí všichni nosit uniformu - přijela jsem v době, kdy se přechází z letní na podzimní/zimní uniformu, a tak mám obě. Můžeme je ale kombinovat. Skládá se ze sukně/šortek/dlouhých kalhot + bílé košile s kravatou/letního trička a když je zima, máme i školní mikinu. Vše je v barvách tmavě modré nebo černé.
Můj běžný školní den vypadá takto: Vstávám v 5:20 a jedu několika linkami metra do školy v čase od 6:30 do 7:40. Před školou máme obchůdek ve stylu 7 11, takže si tam mohu kupovat svačinu. První hodina začíná v 8:20, ale musíme být ve škole už v 7:50, protože třídní učitelé nám kontrolují absenci, předávají nám novinky a povídají si s námi. Hodně lidí tento čas využívá na snídani nebo plnění domácích úkolů. Jedna hodina trvá 50 minut s desetiminutovou přestávkou. Takto mám 4 hodiny, pak oběd- nabereme si, co chceme, a pak 3krát týdně mám vyučování až do 16hod. V pátek poslední dvě hodiny po obědě se všichni žáci nashromáždí do velké haly s pódiem, vypadá trochu jako divadlo. Zde máme školní kapelu, která zazpívá pár písní, a pak dojdou školou pozvaní lidé, kteří si připravili prezentaci - většinovou na téma prevence.
Poté by všichni odešli domů, ale já a dalších 5 výměnných studentů pořádáme kroužek, kde si se studenty povídáme korejsky i anglicky a hrajeme hry. Na konci školního dne jdu s kamarády ven. Často i třeba do 22/23 hod, jelikož je to zde hodně bezpečné a můžu jet domů třeba kolem půlnoci. Já mám štěstí, že kamarádi se po škole neučí zas tak moc (na korejské standardy), protože normální studenti by se v Koreji po škole zúčastňovali doučování- academy. Chodí tam, protože se tam učí ještě více věcí něž ve škole, a pokud se chtějí dostat na univerzitu (skoro každý se chce dostat na jednu ze 3 prestižních univerzit), bere se jako normální tam být až do 22hod. Potom následují domácí úkoly a učení se na testy. Rodiče na to šetří peníze, protože to berou jako svoji zodpovědnost, aby dítě mělo co největší akademický úspěch.
Předměty, které zde mám (v korejštině) jsou grafický design, kreslení, matematika, taekwondo, hudebka, korejština, angličtina, matematika a věda (biologie s fyzikou a chemií v jednom). V dalších ročnících by si studenti vybírali mezi čínštinou a japonštinou. Taky zde mám jednou týdně klub, kde točíme filmy.
Nyní bych chtěla zmínit pár věcí, co se mi líbí, a naopak co zase ne:
Jako první bych chtěla zmínit pozitiva.
Připadá mi, že si jsou zde učitelé s žáky hodně blízcí a třída má tak s jednotlivými učiteli dobrý vztah. V třídách (nejvíce to vnímám ve své) jde velice cítit komunitní duch a všichni se vcelku baví se všemi. Když jsem sem chodila teprve týden, celá třída pro mě uspořádala narozeninovou oslavu a dali mi tašku plnou sladkostí a dárků. Také oceňuji design interiéru školy. Vše je velice moderní - máme dokonce i prostory, které bychom v typické české škole nenašli. Není zde jen knihovna, ale také dvě obrovské místnosti - jedna určená na učení po škole, druhá na pouštění filmů. Jsou zde i třídy zaměřené třeba na animaci a programování. Jídlo v jídelně je výborné a je to pro mě způsob, jak zkoušet novou kuchyni.
Co mi chybí? Třeba to, že nemůžeme chodit o obědové pauze ven. A jedna věc, kterou fakt beru jako negativum, je, jak tady učí angličtinu. Během té hodiny vcelku jen předkládají anglické věty z tabule do mluvené korejštiny, takže pak většina studentů nechce mluvit anglicky, protože se za svoji úroveň stydí.
Pár rozdílů oproti gymplu jsou například tyto: Nepíší se zde testy. Spíše se jen dělají domácí úkoly a projekty - ty se často známkují a hrají důležitou roli v přihlášce na univerzitu. Horší je to, že jsou zde testová období, a to je pak tak intenzivní, že celá třída během hodiny spí a nebo místo právě v hodině nám učitelé dají čas na self study.
Druhá věc mě velice překvapila. Na gymplu je normální, že když se někdo s někým chce bavit (z jakéhokoliv ročníku/třídy), tak můžeme a není to nějak divně vnímáno. Zde je to ale velice neobvyklé. K žákům o ročník výš makí studenti veliký respekt. Projevy tohoto respektu jsou poklona jim (i učitelům), když je potkáme na chodbě. A také když je oběd, do jídelny jdou prvně nejstarší ročníky. Taky je pro žáky zvláštní jít ven po škole a bavit se se staršími studenty.
Zatím toto bude asi vše. Jsem vděčná, že mě zde vřele přijali a už teď cítím, jak mi všichni budou chybět.
Jmenuji se Barborka a navštěvuji třídu 6.A. Už něco přes měsíc a půl studuji na střední škole v Jižní Koreji a budu tady do konce listopadu.
Píšu tento text, abych mohla sdělit své postřehy ze školního života a také vám více přiblížila, jak to tady funguje se školou a s každodenními věcmi.
Abych to nějak uvedla: studuji na střední škole - v překladu škola, která se zaměřuje na vizuální média a která se nachází v hlavním městě Seoulu. Musím tam každý den dojíždět metrem něco přes hodinu, protože s hostitelskou rodinou žijeme v jiném městě, nacházejícím se v jiné provincii.
Na této škole oproti naší jsou jen 3 ročníky a v každém ročníku je 6 tříd o 20 žácích. Ty jsou taky děleny, tentokrát podle zaměření. Je zde zaměření na tvorbu filmů, animace a grafický design a poslední dvě třídy se zaměřují na tvorbu videí určených pro streaming a sociální sítě. Já jsem v prvním ročníku ve třídě zaměřené na animaci a grafický design.
Ve škole musí všichni nosit uniformu - přijela jsem v době, kdy se přechází z letní na podzimní/zimní uniformu, a tak mám obě. Můžeme je ale kombinovat. Skládá se ze sukně/šortek/dlouhých kalhot + bílé košile s kravatou/letního trička a když je zima, máme i školní mikinu. Vše je v barvách tmavě modré nebo černé.
Můj běžný školní den vypadá takto: Vstávám v 5:20 a jedu několika linkami metra do školy v čase od 6:30 do 7:40. Před školou máme obchůdek ve stylu 7 11, takže si tam mohu kupovat svačinu. První hodina začíná v 8:20, ale musíme být ve škole už v 7:50, protože třídní učitelé nám kontrolují absenci, předávají nám novinky a povídají si s námi. Hodně lidí tento čas využívá na snídani nebo plnění domácích úkolů. Jedna hodina trvá 50 minut s desetiminutovou přestávkou. Takto mám 4 hodiny, pak oběd- nabereme si, co chceme, a pak 3krát týdně mám vyučování až do 16hod. V pátek poslední dvě hodiny po obědě se všichni žáci nashromáždí do velké haly s pódiem, vypadá trochu jako divadlo. Zde máme školní kapelu, která zazpívá pár písní, a pak dojdou školou pozvaní lidé, kteří si připravili prezentaci - většinovou na téma prevence.
Poté by všichni odešli domů, ale já a dalších 5 výměnných studentů pořádáme kroužek, kde si se studenty povídáme korejsky i anglicky a hrajeme hry. Na konci školního dne jdu s kamarády ven. Často i třeba do 22/23 hod, jelikož je to zde hodně bezpečné a můžu jet domů třeba kolem půlnoci. Já mám štěstí, že kamarádi se po škole neučí zas tak moc (na korejské standardy), protože normální studenti by se v Koreji po škole zúčastňovali doučování- academy. Chodí tam, protože se tam učí ještě více věcí něž ve škole, a pokud se chtějí dostat na univerzitu (skoro každý se chce dostat na jednu ze 3 prestižních univerzit), bere se jako normální tam být až do 22hod. Potom následují domácí úkoly a učení se na testy. Rodiče na to šetří peníze, protože to berou jako svoji zodpovědnost, aby dítě mělo co největší akademický úspěch.
Předměty, které zde mám (v korejštině) jsou grafický design, kreslení, matematika, taekwondo, hudebka, korejština, angličtina, matematika a věda (biologie s fyzikou a chemií v jednom). V dalších ročnících by si studenti vybírali mezi čínštinou a japonštinou. Taky zde mám jednou týdně klub, kde točíme filmy.
Nyní bych chtěla zmínit pár věcí, co se mi líbí, a naopak co zase ne:
Jako první bych chtěla zmínit pozitiva.
Připadá mi, že si jsou zde učitelé s žáky hodně blízcí a třída má tak s jednotlivými učiteli dobrý vztah. V třídách (nejvíce to vnímám ve své) jde velice cítit komunitní duch a všichni se vcelku baví se všemi. Když jsem sem chodila teprve týden, celá třída pro mě uspořádala narozeninovou oslavu a dali mi tašku plnou sladkostí a dárků. Také oceňuji design interiéru školy. Vše je velice moderní - máme dokonce i prostory, které bychom v typické české škole nenašli. Není zde jen knihovna, ale také dvě obrovské místnosti - jedna určená na učení po škole, druhá na pouštění filmů. Jsou zde i třídy zaměřené třeba na animaci a programování. Jídlo v jídelně je výborné a je to pro mě způsob, jak zkoušet novou kuchyni.
Co mi chybí? Třeba to, že nemůžeme chodit o obědové pauze ven. A jedna věc, kterou fakt beru jako negativum, je, jak tady učí angličtinu. Během té hodiny vcelku jen předkládají anglické věty z tabule do mluvené korejštiny, takže pak většina studentů nechce mluvit anglicky, protože se za svoji úroveň stydí.
Pár rozdílů oproti gymplu jsou například tyto: Nepíší se zde testy. Spíše se jen dělají domácí úkoly a projekty - ty se často známkují a hrají důležitou roli v přihlášce na univerzitu. Horší je to, že jsou zde testová období, a to je pak tak intenzivní, že celá třída během hodiny spí a nebo místo právě v hodině nám učitelé dají čas na self study.
Druhá věc mě velice překvapila. Na gymplu je normální, že když se někdo s někým chce bavit (z jakéhokoliv ročníku/třídy), tak můžeme a není to nějak divně vnímáno. Zde je to ale velice neobvyklé. K žákům o ročník výš makí studenti veliký respekt. Projevy tohoto respektu jsou poklona jim (i učitelům), když je potkáme na chodbě. A také když je oběd, do jídelny jdou prvně nejstarší ročníky. Taky je pro žáky zvláštní jít ven po škole a bavit se se staršími studenty.
Zatím toto bude asi vše. Jsem vděčná, že mě zde vřele přijali a už teď cítím, jak mi všichni budou chybět.