Kvůli židovskému původu byla celá její rodina v roce 1942 deportována do Terezína a rozdělena do jednotlivých kasáren. Vyprávěla nám o životě v ghettu, o její každodenní práci pasačky ovcí, o poměrech v komunitě i o své rodině. Po smrti matky a babičky, které podlehly vážným onemocněním přímo v Terezíně, byl její otec spolu s bratrem převezen do Osvětimi, kde také jeden z nich zemřel v plynové komoře. Se svým nevědomky přeživším bratrem se paní Doris shledala o pár let později, společně se vrátili do Brna.

Následně si také dodělala vzdělání na gymnáziu a vystudovala FF Masarykovy univerzity, pracovala na Ministerstvu zahraničí v Praze jako překladatelka a korektorka a v nakladatelství Československý spisovatel. Před pár lety sice oslavila devadesátku, nicméně vitalita jí stále neschází.

Děkujeme paní Grozdanovičové za její ohlédnutí do minulosti, za její poutavý výklad o osudech, které člověka přimějí vážit si svobody.

Text: Tereza Hejlová a Klaudie Kladníková 1.B

Foto: Karim Ragab, 1.B