Jak se takový nápad vůbec zrodil? Za vším stála žena, přesněji řečeno naše třídní, Laďka Rivolová a muzikálové představení Titanic Městského divadla Brno. Vždyť přece i zábava se dá skloubit se školou a učením! Dohodla se tedy s naší třídou na tom, že pro „prcky“ z 1.A vymyslíme projekt, ve kterém je naučíme něčemu novému a zábavně.
Tak se naše třída rozdělila na 5 skupin neboli salonů (historický, literární, zeměpisný, výtvarný a anglický), kde si každý z nás zahrál na učitele a připravil pro naše „pasažéry“ různé aktivity. Celou akci otvíral kapitán Jirka Šimek v hlavní jídelně, vysvětlil pasažérům z 1.A jak je to s lodí a cestou, rozdal jim „boarding pasy“ a rozeslal je do salónů. V historickém salónu se dozvěděli něco o samotné historii plavby Titanicu a také si zahráli „živé obrazy“ z Titaniku, v literárním salóně stihli kvíz, diktát, vytvořit básničku s námořní tematikou a dokonce opravit loď za získané body - Titanikačky, v zeměpisném salóně se dozvěděli něco o destinacích plavby a světovém námořním obchodě a znalosti si ověřili kvízem, ve výtvarném salónu se společně podíleli na tvorbě obří kompozice moře,jež bylo plné chobotnic a ryb s obrovskou lodí v centru „obrazu“ a v anglickém salóně si zkoušeli různé konverzace, které by je na lodi mohly zastihnout, křížovku a soutěže,to vše v angličtině.
Po skončení se obě třídy usadily v hlavní jídelně celé lodi, kde je opět přivítal kapitán a oznámil jim, že jsme měli menší nehodu. Výsledkem byla díra v lodi o průměru 8 metrů. Někteří z 1.A se po vyslechnutí verdiktu jejich námořnického života pustili do své poslední večeře – rakvičky, ti přeživší si po úspěšném doplutí do americké destinace pochutnávali na indiáncích (myšleno zákuscích). Posádka ze 7.A byla také odměněna - větrníky, protože jsme celou akci obíhali rychlostí (minimálně) větru....:-)
Nakonec jsme se po „odklizení“, obrazně řečeno, mrtvých a po vylodění pozůstalých rozprchli do svých opravdových domovů a na dočasný domov – Titanic – na naší škole budeme všichni určitě s radostí vzpomínat!
Text a foto: Petr Mrkvička 7.A
Jak se takový nápad vůbec zrodil? Za vším stála žena, přesněji řečeno naše třídní, Laďka Rivolová a muzikálové představení Titanic Městského divadla Brno. Vždyť přece i zábava se dá skloubit se školou a učením! Dohodla se tedy s naší třídou na tom, že pro „prcky“ z 1.A vymyslíme projekt, ve kterém je naučíme něčemu novému a zábavně.
Tak se naše třída rozdělila na 5 skupin neboli salonů (historický, literární, zeměpisný, výtvarný a anglický), kde si každý z nás zahrál na učitele a připravil pro naše „pasažéry“ různé aktivity. Celou akci otvíral kapitán Jirka Šimek v hlavní jídelně, vysvětlil pasažérům z 1.A jak je to s lodí a cestou, rozdal jim „boarding pasy“ a rozeslal je do salónů. V historickém salónu se dozvěděli něco o samotné historii plavby Titanicu a také si zahráli „živé obrazy“ z Titaniku, v literárním salóně stihli kvíz, diktát, vytvořit básničku s námořní tematikou a dokonce opravit loď za získané body - Titanikačky, v zeměpisném salóně se dozvěděli něco o destinacích plavby a světovém námořním obchodě a znalosti si ověřili kvízem, ve výtvarném salónu se společně podíleli na tvorbě obří kompozice moře,jež bylo plné chobotnic a ryb s obrovskou lodí v centru „obrazu“ a v anglickém salóně si zkoušeli různé konverzace, které by je na lodi mohly zastihnout, křížovku a soutěže,to vše v angličtině.
Po skončení se obě třídy usadily v hlavní jídelně celé lodi, kde je opět přivítal kapitán a oznámil jim, že jsme měli menší nehodu. Výsledkem byla díra v lodi o průměru 8 metrů. Někteří z 1.A se po vyslechnutí verdiktu jejich námořnického života pustili do své poslední večeře – rakvičky, ti přeživší si po úspěšném doplutí do americké destinace pochutnávali na indiáncích (myšleno zákuscích). Posádka ze 7.A byla také odměněna - větrníky, protože jsme celou akci obíhali rychlostí (minimálně) větru....:-)
Nakonec jsme se po „odklizení“, obrazně řečeno, mrtvých a po vylodění pozůstalých rozprchli do svých opravdových domovů a na dočasný domov – Titanic – na naší škole budeme všichni určitě s radostí vzpomínat!
Text a foto: Petr Mrkvička 7.A