Zde byly přiblíženy události z roku 1968, kdy 21.srpna začala okupace vojsky Varšavské smlouvy, která měla původně funkci chránit republiku.
Po hrůzách, které si všichni za 2.světové války i následně v 50.letech vytrpěli, jsme konečně byli schopni uskutečnit hospodářskou + politickou reformu, která by náš stát dostala alespoň trochu do popředí. A poté málem proběhla i politická reforma s názvem „Socialismus s lidskou tváří,“ která byla prý nejpropracovanější snahou o vytvoření samostatně prosperujícího státu v bloku „sovětských satelitů“.Bohužel tyto všechny naše pokusy, byť byly myšleny s nejlepším úmyslem, přišly nazmar, neboť Sovětský svaz nemohl připustit, aby nastolený konzervativní komunismus byl narušován snahou o osamostatnění jednoho malého státu. Proto se konal sjezd 5-ti států Varšavské smlouvy a dohodly se na okupaci ČSSR. Následně 21.srpna 1968 brzy ráno se na našem území objevily tanky a vojáci, kteří měli údajně náš stát dočasně chránit.
Ve dvou hodinách se studenti seznámili s filmem, natočeným v listopadu roku 1968, který byl připraven studenty FAMU, jež nesouhlasili s okupací a třídenní stávkou to také jasně dávali najevo. Během této stávky přednesli své požadavky, které se jmenovaly 10 bodů SVŠ. Film byl hlavně zaměřen na anketu, kterou se snažili zjistit postoj ostatních lidí. Následně na to přednesla své zážitky i paní profesorka Jiřina Čechová, která si tyto události prožila na vlastní kůži. Vyprávěla, že ještě před okupací v srpnu 1968 se situace začala pomalu měnit. Jak postupně všichni začali trochu výrazněji projevovat svůj názor, a že také díky tomuto uvolňování se v roce 1968 stalo to, co se stalo. Přinesla i ukázky protestních dopisů, které tehdy napsali studenti našeho gymnázia a dobový tisk o oněch událostech. Bylo hezké slyšet, že i v takové stísněné době drželi lidi pospolu a našli si i čas pro vytváření vtipů na prohlášení komunistů, že všechna opatření jsou dočasná. (Mimochodem, jednotka dočasnosti je jeden furt.) J
Ačkoli všechny snahy studentů o protest byly tehdy marné a měly minimální efekt, je dobré vědět, že když přišla možnost o změnu tohoto režimu, i když až o 20 let později, byli to znovu studenti, kteří měli tu odvahu si na Václavském náměstí těmi klíči zazvonit a nastartovat tak důležité společenské změny.
Určitě ale tehdy netušili, kolik vychytralých lidí jejich snahu a sny o lepší budoucnost za dalších
20 let zneužije.
Za projekt „Příběhy bezpráví“, který se na naší škole uskutečnil 19.11.2013,bych chtěla poděkovat především paní profesorce Ladislavě Rivolové, která celou akci zorganizovala i pozvala nám do školy na besedu velmi milého hosta – paní Jiřinu Čechovou,pamětnici oněch událostí z roku 1968, jichž se projekt týkal.
Paní Rivolová nám na úvod projektu přiblížila události z doby „Pražského jara“ i následné tzv.normalizace, neboť jak správně podotkla, v probíraném učivu ještě nejsme v druhé polovině 20.stol., a tudíž by nám onen promítaný film bez znalosti doby byl celkem k ničemu. Pravdu měla i v tom, že se moderním dějinám naší země věnuje poměrně málo času. Proto bylo fajn, jak jsem zaslechla mezi spolužáky, že se tento projekt na naší škole uskutečnil. Mimo jiné i proto, abychom si uvědomili, že není úplnou samozřejmostí žít ve svobodné zemi.
Tereza Polláková, Gymnázium Dr.K.Polesného, Znojmo
Zde byly přiblíženy události z roku 1968, kdy 21.srpna začala okupace vojsky Varšavské smlouvy, která měla původně funkci chránit republiku.
Po hrůzách, které si všichni za 2.světové války i následně v 50.letech vytrpěli, jsme konečně byli schopni uskutečnit hospodářskou + politickou reformu, která by náš stát dostala alespoň trochu do popředí. A poté málem proběhla i politická reforma s názvem „Socialismus s lidskou tváří,“ která byla prý nejpropracovanější snahou o vytvoření samostatně prosperujícího státu v bloku „sovětských satelitů“.Bohužel tyto všechny naše pokusy, byť byly myšleny s nejlepším úmyslem, přišly nazmar, neboť Sovětský svaz nemohl připustit, aby nastolený konzervativní komunismus byl narušován snahou o osamostatnění jednoho malého státu. Proto se konal sjezd 5-ti států Varšavské smlouvy a dohodly se na okupaci ČSSR. Následně 21.srpna 1968 brzy ráno se na našem území objevily tanky a vojáci, kteří měli údajně náš stát dočasně chránit.
Ve dvou hodinách se studenti seznámili s filmem, natočeným v listopadu roku 1968, který byl připraven studenty FAMU, jež nesouhlasili s okupací a třídenní stávkou to také jasně dávali najevo. Během této stávky přednesli své požadavky, které se jmenovaly 10 bodů SVŠ. Film byl hlavně zaměřen na anketu, kterou se snažili zjistit postoj ostatních lidí. Následně na to přednesla své zážitky i paní profesorka Jiřina Čechová, která si tyto události prožila na vlastní kůži. Vyprávěla, že ještě před okupací v srpnu 1968 se situace začala pomalu měnit. Jak postupně všichni začali trochu výrazněji projevovat svůj názor, a že také díky tomuto uvolňování se v roce 1968 stalo to, co se stalo. Přinesla i ukázky protestních dopisů, které tehdy napsali studenti našeho gymnázia a dobový tisk o oněch událostech. Bylo hezké slyšet, že i v takové stísněné době drželi lidi pospolu a našli si i čas pro vytváření vtipů na prohlášení komunistů, že všechna opatření jsou dočasná. (Mimochodem, jednotka dočasnosti je jeden furt.) J
Ačkoli všechny snahy studentů o protest byly tehdy marné a měly minimální efekt, je dobré vědět, že když přišla možnost o změnu tohoto režimu, i když až o 20 let později, byli to znovu studenti, kteří měli tu odvahu si na Václavském náměstí těmi klíči zazvonit a nastartovat tak důležité společenské změny.
Určitě ale tehdy netušili, kolik vychytralých lidí jejich snahu a sny o lepší budoucnost za dalších
20 let zneužije.
Za projekt „Příběhy bezpráví“, který se na naší škole uskutečnil 19.11.2013,bych chtěla poděkovat především paní profesorce Ladislavě Rivolové, která celou akci zorganizovala i pozvala nám do školy na besedu velmi milého hosta – paní Jiřinu Čechovou,pamětnici oněch událostí z roku 1968, jichž se projekt týkal.
Paní Rivolová nám na úvod projektu přiblížila události z doby „Pražského jara“ i následné tzv.normalizace, neboť jak správně podotkla, v probíraném učivu ještě nejsme v druhé polovině 20.stol., a tudíž by nám onen promítaný film bez znalosti doby byl celkem k ničemu. Pravdu měla i v tom, že se moderním dějinám naší země věnuje poměrně málo času. Proto bylo fajn, jak jsem zaslechla mezi spolužáky, že se tento projekt na naší škole uskutečnil. Mimo jiné i proto, abychom si uvědomili, že není úplnou samozřejmostí žít ve svobodné zemi.
Tereza Polláková, Gymnázium Dr.K.Polesného, Znojmo