Když jsme se rozhodovali, zda navštívit muzeum v bývalém koncentračním táboře Osvětim v Polsku, většina z nás váhala. Věděli jsme ale, že půjde o silný zážitek pro nás všechny. I proto jsme se rozhodli jet. Ranní vstávání bylo o to nepříjemnější, že jsme věděli, že nás čeká nejméně pětihodinová cesta autobusem. Nakonec však cesta utekla rychle. Když jsme dorazili, tábor Osvětim 2-Březinka nás všechny překvapil svojí obrovskou rozlohou. Po prohlídce jsme zamířili do menšího, ale neméně děsivého tábora Osvětim 1. Se zatajeným dechem jsme procházeli pod bránou s nápisem „Arbeit macht frei“ a poslouchali zajímavý, ale velice smutný výklad. Prohlédli jsme si některé baráky i krematorium s plynovými komorami. Je opravdový rozdíl o hrůzných činech nacistů číst, a procházet po místech, kde bylo zavražděno půl druhého milionu lidí. Naplňoval nás smutek, ale i vztek a bezmoc. Ovšem každý by to měl vidět. Proto je na památníku v jednom z baráků nápis: "Národ, který nezná svoji historii, je odsouzen k tomu, prožít ji znovu."
Potom jsme jeli do Krakova. Moc se nám líbilo hlavní náměstí a Wawel s katedrálou. Už veselejší jsme jeli domů, avšak ještě dlouho budeme mít nad čím přemýšlet.

Text: Martina Vančurová, 3.E

Foto: Kateřina Binderová, 3.E