Tereza Polláková, 3.C
V neděli 8.6.2014 třídy 3.C a 3.D zahájily (skoro) letní kurz windsurfingu. Přes počáteční nesnáze, které zahrnovaly klíče od všech pokojů, jsme si brzy zvykli na neskutečné vedro a s velkou vervou jsme se vrhli na windsurfing.
První den jsme byli rádi, že jsme s prkny jenom přípravně „blbli“ a zkusili si jejich stabilitu. Věřte, že nalézt ji, nebylo snadné. Ke konci jsme dali prkna k sobě a statečně jsme je museli rychle přeběhnout, zatímco ostatní se je snažili u sebe opravdu udržet. Poprvé byli spolužáci shovívaví, ale napodruhé už s prkny předváděli něco jako „české tsunami“. (Některé pokusy si můžete prohlédnout ve fotogalerii.) Další dny už probíhala výuka na plný plyn. Nejprve jsme se museli naučit pořádně (nebo aspoň trochu slušně) zatáčet, nebo by z nás, dle slov instruktorů, byli rákosníci. (V překladu bychom skončili v blízkém rákosí.) Přes počáteční nesnáze se nakonec nám všem podařilo udržet se na prknech dostatečně dlouho, abychom jsme si jízdu užili. Dále pak následovala výuka otáčení prken (tzv.jednoduché „réčko“), později „réčko“, které jsme museli provádět rychleji. Nakonec následovala jízda po větru a na ni navazující tzv.halzu (kdy si plachtu rychlým pohybem vyhodíte a zárověň otočíte správným směrem).
Jízda na surfech však nebyla jediná zábava. Většina z nás si také užívala beach volejbalu, ve kterém byl uspořádán menší turnaj mezi vytvořenými týmy. Beach volejbal se ale hrál převážně večer, neboť přes den bylo vedro a většina z nás se snažila najít si ve volnu stín a nejlépe v něm zůstat co nejdéle to šlo. Ve středu jsme, jako každý kurz, pořádali menší raut, v němž jídlo připravovali sami studenti. Na pořadu dne byly tři kategorie: maso, pomazánky a sladké. Vzhledem k tomu, že v apartmánech nebyly přítomny trouby, mikrovlnky, metličky, mixéry, větší ledničky a mnoho dalšího, nemůžu říct, že jsme se na to vrhli s radostí, ale přirovnání „jako lvi“ by mohlo být odpovídající. Každá skupina ještě musela předvést prezentaci ve verších. Nakonec se dílo podařilo; nic se nerozpustilo, nic se nezkazilo a, k naší veliké úlevě, všichni zůstali naživu. Nikdo neodcházel nespokojen a žákům našeho gymnázia se přiřkla další dovednost.
Týden se neúprosně blížil ke konci a poslední den jsme strávili ve vodě a fotografováním společných zážitků, těch chtěných i těch nechtěných.
Veliké poděkování patří i paní učitelce Kasanové, která si dala tu práci a naplánovala pro nás kurz plný zážitků, na něž budeme vzpomínat ještě ve starých houpacích židlích. Nesmím zapomenout také na paní učitelku Sochorovou. Ta vedla skupinu angličtinářů. Také na pana učitele Hájka, který si udělal čas a vzal některé žáky s koly, aby jim ukázal malebnou krajinu kolem okolních jezer.
Jako letošní účastník kurzu windsurfingu, ho mohu jen doporučit. Není nic lepšího než se naučit nový adrenalinový sport a užít si týden volna.
Na závěr s pozdravem surfařů: ALOHA
Tereza Polláková, 3.C
V neděli 8.6.2014 třídy 3.C a 3.D zahájily (skoro) letní kurz windsurfingu. Přes počáteční nesnáze, které zahrnovaly klíče od všech pokojů, jsme si brzy zvykli na neskutečné vedro a s velkou vervou jsme se vrhli na windsurfing.
První den jsme byli rádi, že jsme s prkny jenom přípravně „blbli“ a zkusili si jejich stabilitu. Věřte, že nalézt ji, nebylo snadné. Ke konci jsme dali prkna k sobě a statečně jsme je museli rychle přeběhnout, zatímco ostatní se je snažili u sebe opravdu udržet. Poprvé byli spolužáci shovívaví, ale napodruhé už s prkny předváděli něco jako „české tsunami“. (Některé pokusy si můžete prohlédnout ve fotogalerii.) Další dny už probíhala výuka na plný plyn. Nejprve jsme se museli naučit pořádně (nebo aspoň trochu slušně) zatáčet, nebo by z nás, dle slov instruktorů, byli rákosníci. (V překladu bychom skončili v blízkém rákosí.) Přes počáteční nesnáze se nakonec nám všem podařilo udržet se na prknech dostatečně dlouho, abychom jsme si jízdu užili. Dále pak následovala výuka otáčení prken (tzv.jednoduché „réčko“), později „réčko“, které jsme museli provádět rychleji. Nakonec následovala jízda po větru a na ni navazující tzv.halzu (kdy si plachtu rychlým pohybem vyhodíte a zárověň otočíte správným směrem).
Jízda na surfech však nebyla jediná zábava. Většina z nás si také užívala beach volejbalu, ve kterém byl uspořádán menší turnaj mezi vytvořenými týmy. Beach volejbal se ale hrál převážně večer, neboť přes den bylo vedro a většina z nás se snažila najít si ve volnu stín a nejlépe v něm zůstat co nejdéle to šlo. Ve středu jsme, jako každý kurz, pořádali menší raut, v němž jídlo připravovali sami studenti. Na pořadu dne byly tři kategorie: maso, pomazánky a sladké. Vzhledem k tomu, že v apartmánech nebyly přítomny trouby, mikrovlnky, metličky, mixéry, větší ledničky a mnoho dalšího, nemůžu říct, že jsme se na to vrhli s radostí, ale přirovnání „jako lvi“ by mohlo být odpovídající. Každá skupina ještě musela předvést prezentaci ve verších. Nakonec se dílo podařilo; nic se nerozpustilo, nic se nezkazilo a, k naší veliké úlevě, všichni zůstali naživu. Nikdo neodcházel nespokojen a žákům našeho gymnázia se přiřkla další dovednost.
Týden se neúprosně blížil ke konci a poslední den jsme strávili ve vodě a fotografováním společných zážitků, těch chtěných i těch nechtěných.
Veliké poděkování patří i paní učitelce Kasanové, která si dala tu práci a naplánovala pro nás kurz plný zážitků, na něž budeme vzpomínat ještě ve starých houpacích židlích. Nesmím zapomenout také na paní učitelku Sochorovou. Ta vedla skupinu angličtinářů. Také na pana učitele Hájka, který si udělal čas a vzal některé žáky s koly, aby jim ukázal malebnou krajinu kolem okolních jezer.
Jako letošní účastník kurzu windsurfingu, ho mohu jen doporučit. Není nic lepšího než se naučit nový adrenalinový sport a užít si týden volna.
Na závěr s pozdravem surfařů: ALOHA