Před začátkem hodiny se děvčata přišla zeptat, zda mohou nacvičovat na DOD, ovšem chlapci nepřipravovali nic, zato byli takzvaně „v ráži”. Zábava v plném proudu, učebnice nikde, snaha se učit také nikde. Po krátké (ale dosti úderné) výměně názorů začali chlapci pracovat, najednou byly na světě učebnice i sešity do ČJ, až na jednoho studenta. Neměl nic a na moji otázku, proč nepracuje odpověděl, že netuší, co jsou mluvnické kategorie sloves, nemá učebnici a v ČJ není klasifikován.

Chudák student! Zpětně se Stefanovi z 2.B omlouvám, neboť jsem ho nejprve „pořádně seřvala“, než jsme se spolu dobrali k meritu věci. Je cizinec, v naší škole studuje od září 2016 především kvůli hokeji, z ČJ skutečně není klasifikován, nemá učebnici ani sešit. 

A teď se konečně dostávám k tomu, proč celé zamyšlení píšu: Chtěla bych vyjádřit obdiv a poděkování jednak kolegovi panu Josefu Černému, který Stefana učí teprve půl roku česky, jednak Stefanovi, že se češtiny nebál a udělal za půl roku velký pokrok.

V hodině jsem po něm (místo mluvnické kategorie sloves) chtěla, aby napsal 10 vět, které je schopen přeložit z NJ do ČJ (výsledek přikládám) a v nich nám sdělit, jak se mu u nás ve škole i v našem městě líbí. Jaké bylo mé překvapení, když je napsal v češtině téměř bez chyb a ještě v nich vyjádřil spokojenost.

Poděkování patří především p. Černému za výbornou výuku češtiny pro cizince a Stefanovi budeme držet palce, ať mu zájem o náš jazyk co nejdéle vydrží. 

PS: Dámy, přikládám fotky, které mi Stefan poslal. Mimochodem, moc mu to na nich sluší………