Dne 28.4. jsme se stali účastníky happeningu surrealisty Lubo Kristka. Nacvičovali jsme jej spolu s dalšími brněnskými herci na umělcově Zámečku Lubo v Podhradí (se známým klavírem na střeše, viz foto). Jednalo so o úvodní ceremoniál pro zahájení vernisáže výstavy na zámku Riegersburg. Podobné výstavy se někteří studenti naší školy zúčastnili již loni:

http://www.gymzn.cz/index.php?tc=rs/clanek.php&rs_kod=1592

Bylo to zcela nečekané. Málokdo si dokázal představit, co vlastně samotné slovo „happening“ znamená. Přesto však většina z nás onoho pozoruhodného umělce z Podhradí, jež na hlavě nosí klobouček, se srdcem, jak se říká, na dlani, a jeho prazvláštní dům s pianem a zvonkem, co zní jako ptačí šveholení, znala. Pan Lubo Kristek požádal studenty naší školy, aby se zúčastnili již zmíněné vernisáže. Avšak vůbec ne jako hosti, nýbrž jako aktéry pro mnohé nepředstavitelného happeningu.

Po chvíli strávené před zmiňovaným domem v Podhradí nás přišel pozdravit sám pan Kristek. Pozval nás dovnitř a provedl nás částí jeho domu. Jeho díla byla na každém kroku. Ať už si nich někdo něco odnesl, či ne, jednoznačně se ve svých pocitech nemohl s nikým ztotožnit. Abychom se snažili porozumět umění, musí ho být kousek i v nás samotných.

Chvíli jsme seděli venku. Pan Kristek nám dal na výběr, zda se chceme stát součástí, či pouze pozorovateli jeho umění. Pár z nás se přihlásilo samo, pár z nás bylo vybráno. Nikdo jsme nevěděli, co máme čekat. Bylo nás 16. Stáli jsme v místnosti se sedačkami, obklopovaly nás surrealistická díla a lidé, které jsme neznali. V křesle seděl onen umělec, který nám barvitě vysvětloval, co přesně bude naší úlohou. Vysvětloval, proč co děláme. Dával všemu řád a smysl. Jeho milá manželka nám nadšeně líčila kdy a jak se co bude dít. Rozdala nám scénář a poté nás pohostila jídlem. Všude byla cítit dobrá nálada.

Poté se čas nachýlil k vybírání kostýmů. Pan Kristek postupně volal člověka po člověku. Nyní jsme už to nebyli my, ale postavy dění s naší tváří. Teď už ale bledou, nabílenou, tváří. Spousta z nás byla převlečena tak věrně, že by málokdo poznal v ženách v šatech své mužné spolužáky na podpatcích.

Před domem nás překvapila dodávka České televize. Někteří se v jejich velkých lesklých tmavých oknech ještě rychle upravili. Pak už jsme se naskládali do aut dalších herců a vyrazili na zámek, kde se měl konat náš happening jako úvod vernisáže uměleckých děl žijících i nežijících umělců z celého světa.

Bylo velice větrno. Naštěstí na nádvoří zámku Riegersburg se vítr nedostal, takže jsme se nemuseli bát, že nám klobouky, které jsme měli na hlavě, odletí. Pár lidí už postávalo kolem. Těšili se, jaký happening je bude čekat dnes. Co pan Lubo Kristek přichystal. Prošli jsme kolem nich. V malé uzavřené místnosti probíhaly poslední přípravy. Poslední zopakování si scénáře, zkouška chůze, výrazů, a nakonec oprava tváří, které již vstřebaly bílou barvu. Pak jsme byli rozděleni do různých dveří, či dokonce i mezi diváky. Happening mohl začít.

V některých chvílích bylo těžké udržet vážnou tvář. Zvláště když člověk vidí své spolužáky celý rok se usmívat a teď se na něj jen mysticky dívají. Okolo stála spousta lidí, snažící se vstřebat ono představení do sebe, aby mu mohla porozumět. Kdo byl vnímavý, viděl smysl.

Pan Lubo Kristek je umělec tělem i duší. Můžeme být vděční za cennou zkušenost a práci s ním.

Tereza Meiringerová, 1.D