Pozvání k interview přijala mladá spisovatelka ze Znojma, slečna Veronika Pekárková.

• Verčo, gratuluji k Tvojí nedávno vydané knížce. Listování publikací se svým jménem na přebalu - jaký je to pocit?

  • Je to děsně divný. :D Vážně, pořád to nechápu. A hlavně mi pořád nepřijde, že jsem to psala já. Znám celý ten příběh, ale pořád nechápu, že jsem ho psala já.
    Navíc, když knížkou listuji, vždycky se spíš rozplývám nad úžasnou prací mého grafika Kuby, než nad tím, že jsem to vlastně psala já.

• Na obálce je vedle Tvého jména také velkým písmem vyobrazená číslovka. Než se dostaneš k samotnému názvu knížky, vraťme se do první poloviny roku 2020. Jak to tehdy vlastně vše začalo?

  • No. To bude na delší vyprávění. 
    Někdy na začátku roku jsem tak bezmyšlenkovitě scrollovala Instagramem, když tu na mě vyskočil příspěvek o literární soutěži profilu Knihydobrovsky. Téma? Poslední den na Zemi. Myslím, že jsem skoro hned dostala nápad, o čem bych mohla psát.
    No a pak už to jelo. Jakmile se něčeho chytím, v podstatě nemůžu přestat, takže povídka byla do pár dnů na světě.
    Jak je mým zvykem, hned jsem si pomyslela, že na výhru nemám ani mikroskopickou šanci. Abych si to potvrdila, donesla jsem rukopis paní Letochové, naší češtinářce, aby to zhodnotila odborným okem.
    K mému překvapení se jí to líbilo. A dokonce mi řekla, že bystálo za to pokračovat. Z toho jsem měla radost upřímně nejvíc, protože jsem pořád měla inspirace k rozšíření. Tak nějak samy od sebe na mě skákaly nápady jak pokračovat, a hrozně moc mě to bavilo. Někdy tou dobou začala první karanténa, a já tak dostala obrovské množství času na knížce pracovat, protože distanční výuka byla tehdy ještě v plenkách. Myslím, že bez pandemie bych 16-03-20 nenapsala. Vidím to teď zpětně. Snažím se pracovat na další knížce, ale jde to strašně těžko. Po celém dnu, který trávím na online výuce, už pak vůbec nemám náladu ani energii soustředit se na Spektrum, a tak to jde opravdu hodně pomalu.
    Pak jsem úplně náhodou narazila na online vydavatelství Pointa, které je součástí Albatrosmedia, dle mého největšího nakladatelství u nás. A vydává ty nejvíc cool knížky.
    Pointa nabízí pomoc doslova krok za krokem. Vytvoříte si profil, nahrajete ukázku své práce a pak poptáváte kolegy. Ty nutně potřebujete, aby se mohlo přejít k dalšímu kroku. Já měla obrovské štěstí, protože už druhý den se mi ozval můj nejúžasnější pan redaktor/ korektor Marek Smitka, že se mu 16-03-20 líbí. Dodneška to nechápu. Umíte si představit, kolik už musel pročíst rukopisů? Teď zpětně, když jeho práci sleduju, je takových ročně pěkná řádka! A přesto se mu líbilo moje malé sranda sci-fi. 
    Abych to co nejvíc zkrátila, když si mě našli pan Smitka s Kubou, mohla začít nejhorší část celého procesu, a to crowdfunding.
    Pointa funguje jinak než běžná vydavatelství. Poskytuje veškeré služby od poptávky kolegů až po distribuci do knihkupectví po celé republice, ale desetitisícové částky na celý ten proces si autor musí sehnat sám. Respektive - musí přesvědčit co nejvíc lidí mnohdy ze všech koutů republiky, že do jeho knížky se vyplatí financovat. A na to celé má autor 30 dní.
    Já bych to bez štědrých darů naší školy, mojí mamky a dalších sponzorů nejspíš zvládla jen stěží. Měla jsem obrovskou podporu přátel, díky kterým se jedna knížka dostala dokonce až do Bratislavy, a taky nesmírně milých lidí z jedné znojemské kavárny Káva na Knopp, kteří všechno sdíleli a dokonce mi věřili natolik, že mě v kavárně nechali uspořádat autorské čtení.

• Byla bys tak hodná a všem, kteří si ještě nestačili Tvou knížku přečíst, stručně nastínila, o čem pojednává? Objasníš i nevšední název, který jsi zvolila? 

  • O čem pojednává. Tuhle otázku hrozně moc nemám ráda, protože mi vůbec nejde na ni odpovědět. :D Vážně. Hádám, že je v mém zájmu čtenáře nalákat, ale já se vůbec neumím vyjadřovat, a tak se do toho zamotám, že na tu knížku vůbec nikdo nesáhne. :D
    Ale teda dobře, zkusím to.
    Posuneme se o pár století dopředu. Klimatické změny dosáhly vrcholu a Země se pro lidi stává pomaličku zkázou. Obrovská vedra, jenom laboratorně vyrobené jídlo a voda, zkrátka všechno špatně. :D 
    Objeví se však naděje. Projekt miliardáře Winstona Cormaca, jehož speciální algoritmus daruje náhodně vybraným dvaceti pěti tisícům lidí šanci začít znovu na Marsu. 
    Na palubě lodi jedné z pěti záchranných misí, kde je i hlavní postava Eddie, se však nachází i členové církve Rovnosti. No a ti jsou opravdu hodně naštvaní, že šanci na nový život dostali jen někteří. Tak moc, že se neštítí ani zabít.
    A ještě k názvu. Původně bylo datum 16. 3. 2020 datem vyhodnocení literární soutěže. Já tuto kombinaci čísel použila v knížce - Eddie je pasažérem číslo 16-03-20. Když paní Letochová četla původní povídku, zmínila se, že by bylo cool dát to číslo jako název. Asi nečekala, že to vážně udělám, ale mě stejně nic jiného nenapadalo. :D

• Science fiction žánr je bezpochyby jedním z nejoblíbenějších mezi čtenáři různého věku. Co Tě vedlo k výběru právě takto laděného motivu?

  • Sci-fi a fantasy knížky miluju od dětství, stejně jako vesmír. Myslím, že se to tak nějak dalo dohromady samo.

• Našla sis na současné literární scéně nebo ve vlastním okolí pro svou práci nějaký vzor? Kdo Tě inspiroval při tvoření, kdo Ti byl oporou?

  • Určitě! Za tuhle otázku jsem vlastně moc ráda, protože vyzdvihnout současné autory je něco, co dělám strašně moc ráda. Je jich tolik, co stojí za pozornost! Popravdě mě mrzí, že se učebnice literatury tak strašně drží minulosti. Podle mě je to hrozná škoda.
    Mým naprosto nejoblíbenějším spisovatelem je Jay Kristoff, autor těch nejlepších fantasy a sci-fi, které momentálně existují. Je to můj velký vzor. Všichni si musíte povinně přečíst trilogii Nikdynoc a Akta Illuminae. Je to naprosto boží!
    Akta Illuminae mě svým způsobem i inspirovaly. Vesmírná loď, drzá umělá inteligence…
    A abych nezapomněla, knížka, kterou miluje i můj pan redaktor - možná proto si tolik rozumíme. :D Marťan od Andyho Weira. Pro  „ne-knihomoly” byla knížka i zfilmovaná. Absolutní genialita. :D

• Jak bylo možné realizovat projekt, kterým je vydání vlastní publikace, při studiu gymnázia? Podařilo se v období uvolněných opatření v létě loňského roku zorganizovat nějakou propagační akci?

  • Během běžného studia by to, myslím, nešlo. Loňská karanténa, kdy se toho zatím moc nedělo, pro to byla jako stvořená. 
    No a propagace - konala se „jen” ta autogramiáda u Marka Knoppa v kavárně, ale ta pro mě byla víc, než co bych si mohla přát. Za tohle se později budu fackovat, ale kdyby měl někdo jó zájem autorské čtení vidět, záznam by měl být pořád dostupný na Facebooku Kávy na Knopp. 

• Vše nakonec vyšlo, knížka je na světě a nejedna už se vyjímá na poličce u nového majitele. Jaké jsou dosavadní ohlasy čtenářů? V jakých podobách si čtenáři mohou dílo pořídit?

  • Ohlasy… No… má blízká kamarádka mě chce zabít. :D Mám celá dvě hodnocení na Databázi knih a jeden nádherný komentář. V nejbližší době mám stažený žaludek z recenzí od třech bookstagramových profilů. Hrozně se bojím. Jejich slovo hodně znamená a ovlivní tisíce lidí! Strašně moc doufám, že se 16-03-20 bude líbit.
    A abych nezapomněla - podoby knížky! 16-03-20 je k dispozici jako strašně krásný hardback - obálka dílem nejskvělejšího grafika Kuby - v knihkupectvích po celé republice nebo na jejich e-shopech. Už to mám zmapované. :D Jsem na Martinusu, Luxoru, samozřejmě na stránce Dumknihy.cz, která patří ke knihkupectví, na jehož naší znojemské pobočce jsem s láskou dva roky pracovala, a samozřejmě i přímo na stránkách nakladatelství Pointa. Tam si knížku můžete koupit i jako e-knihu. Ale - byla by veliká škoda nemít knížku fyzicky. Vizuálně je strašně moc pěkná.

• Zmínila ses, že na něčem právě pracuješ nebo se k tomu chystáš. Dočkáme se v blízké době další knížky?

  • Pracuju! Jde to příííííšerně pomalu, ale krok za krokem pokračuju v psaní další fantasy s názvem Spektrum. Nechtěj po mně popis, prosím. To už bych fakt nezvládla. :D Odehrává se ale ve Znojmě a je plná lidí měnících se v černé kočky, nočních můr, démonů a našeho města.

• Jaká slova bys vzkázala nesmělým pisálkyním a pisálkům, kteří by rádi kráčeli v Tvých stopách, ale jsou na vážkách?

  • „V Tvých stopách.“ :DD To zní, jako kdybych byla někdo cool. :D
    Ehm… Na tohle mě vážně neužije. :D 
    Asi… věřte příběhu, který píšete. On vás dovede, kam potřebujete.

• Verčo, děkuji za rozhovor. Přeji spoustu nakloněných čtenářů, požehnanou dávku inspirace do budoucích let a v neposlední řadě pevné zdraví v dobách pandemie. 

  • Strašně moc děkuju! Tohle je můj úplně první rozhovor. Doteď jsem rozhovorovala jen během zkoušení. :DD

Veronika Pekárková (*2001) je studentkou maturitního ročníku na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě. Ve svém volném čase se nejčastěji věnuje četbě, má ráda vycházky do přírody. V roce 2020 vznikl její knižní debut 16-03-20, který se počátkem následujícího roku dočkal volně dostupné pevné vazby.

Veroniku můžete podpořit zakoupením její knihy na uvedených webových stránkách. Na pobočce znojemského knihkupectví najdete také autorkou podepsané knihy.
 

Nakladatelská služba Pointa
Knihkupectví Kanzelsberger 
Nakladatelství Albatros