stály před gymnáziem dva autobusy, do kterých v 8:30 hod. nasedly čtyři třídy. 4.E a 4.A spolu se 2.B a 3.B se vydaly vstříc druhému největšímu městu České republiky. I přes nepříznivou předpověď počasí jsme se těšili na naši exkurzi zaměřenou na historii, výtvarné umění a divadlo. Právě když jsme míjeli značku s nápisem Brno, značně se rozpršelo. Déšť pro nás nepředstavoval žádný problém, neboť nám nechyběly deštníky a bundy. Jen co jsme se vymotali z ranní špičky, spatřili jsme náš cíl – Mahenovo divadlo. U této budovy, která byla jako první divadlo v Evropě vybavena elektrickým osvětlením, se cesty tříd rozešly.
Zatímco „béčkaři“ zamířili s profesorkami Štimplovou a Seménkovou do Domu umění, my čtvrťáci jsme se vydali podle pokynů paní profesorky Rivolové a pana profesora Padalíka do centra města. Ve skupinách, namíchaných tak, aby v každé z nich byli dva žáci z každé třídy, jsme museli zjistit odpovědi na záludné dějepisné otázky. Bádali jsme třeba nad tím, jaký slavný umělec vystupoval v dnešním Divadle Reduta nebo jsme museli zjistit význam různých slov v brněnském hantecu.
Po zdárném vyřešení všech úkolů jsme se v půl jedenácté všichni shromáždili před Mahenovým divadlem, dostali jsme lístky a zasedli do hlediště, připraveni zhlédnout nejslavnější Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Protože jsme byli úplně prvními diváky této inscenace, uvítal nás samotný režisér Zdeněk Černín. Poté začal skoro tříhodinový příběh o lásce dvou mladých lidí, kteří však pochází ze dvou znepřátelených rodin, Monteků a Kapuletů. Jméno Zdeňka Černína známe také z Městského divadla Brno, kde režíroval komedii Sluha dvou pánů. Patrně se inspiroval komedií dell'artte, proto jsme se i při tragédii mnohokrát zasmáli. Zejména ženská část osazenstva se bavila při pohledu na renesanční kostýmy mužských představitelů a Romea jsme dokonce viděli bez veškerého šatstva. Líbilo se nám to natolik, že jsme na konci představení zvedli ze sedaček i jindy zdrženlivé Brňany.
Krátce po jedné hodině jsme byli již na zpáteční cestě do Znojma. V autobuse jsme si shrnuli celé představení a hlavně nám pan učitel Padalík vyhodnotil onu soutěž. Výsledky dopadly výborně, ti nejlepší byli oceněni sladkými dárky. Domů jsme se tedy vraceli nejen zmlsaní sladkostmi, ale také nabití novými historickými znalostmi a bohatší o jeden divadelní zážitek. Děkujeme profesorkám Rivolové, Štimplové a Seménkové, ale také panu profesoru Padalíkovi za tento zajímavý a vydařený výlet.
stály před gymnáziem dva autobusy, do kterých v 8:30 hod. nasedly čtyři třídy. 4.E a 4.A spolu se 2.B a 3.B se vydaly vstříc druhému největšímu městu České republiky. I přes nepříznivou předpověď počasí jsme se těšili na naši exkurzi zaměřenou na historii, výtvarné umění a divadlo. Právě když jsme míjeli značku s nápisem Brno, značně se rozpršelo. Déšť pro nás nepředstavoval žádný problém, neboť nám nechyběly deštníky a bundy. Jen co jsme se vymotali z ranní špičky, spatřili jsme náš cíl – Mahenovo divadlo. U této budovy, která byla jako první divadlo v Evropě vybavena elektrickým osvětlením, se cesty tříd rozešly.
Zatímco „béčkaři“ zamířili s profesorkami Štimplovou a Seménkovou do Domu umění, my čtvrťáci jsme se vydali podle pokynů paní profesorky Rivolové a pana profesora Padalíka do centra města. Ve skupinách, namíchaných tak, aby v každé z nich byli dva žáci z každé třídy, jsme museli zjistit odpovědi na záludné dějepisné otázky. Bádali jsme třeba nad tím, jaký slavný umělec vystupoval v dnešním Divadle Reduta nebo jsme museli zjistit význam různých slov v brněnském hantecu.
Po zdárném vyřešení všech úkolů jsme se v půl jedenácté všichni shromáždili před Mahenovým divadlem, dostali jsme lístky a zasedli do hlediště, připraveni zhlédnout nejslavnější Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Protože jsme byli úplně prvními diváky této inscenace, uvítal nás samotný režisér Zdeněk Černín. Poté začal skoro tříhodinový příběh o lásce dvou mladých lidí, kteří však pochází ze dvou znepřátelených rodin, Monteků a Kapuletů. Jméno Zdeňka Černína známe také z Městského divadla Brno, kde režíroval komedii Sluha dvou pánů. Patrně se inspiroval komedií dell'artte, proto jsme se i při tragédii mnohokrát zasmáli. Zejména ženská část osazenstva se bavila při pohledu na renesanční kostýmy mužských představitelů a Romea jsme dokonce viděli bez veškerého šatstva. Líbilo se nám to natolik, že jsme na konci představení zvedli ze sedaček i jindy zdrženlivé Brňany.
Krátce po jedné hodině jsme byli již na zpáteční cestě do Znojma. V autobuse jsme si shrnuli celé představení a hlavně nám pan učitel Padalík vyhodnotil onu soutěž. Výsledky dopadly výborně, ti nejlepší byli oceněni sladkými dárky. Domů jsme se tedy vraceli nejen zmlsaní sladkostmi, ale také nabití novými historickými znalostmi a bohatší o jeden divadelní zážitek. Děkujeme profesorkám Rivolové, Štimplové a Seménkové, ale také panu profesoru Padalíkovi za tento zajímavý a vydařený výlet.