Vyjeli jsme časně, kolem páté ranní hodiny, autobusem směrem k východu, kde jsme o pár hodin později překročili česko-polskou hranici. Po zaplacení mýtného jsme dále pokračovali k našemu prvnímu cíli, kterým bylo historické město Krakov.
Okolo jedenácté dopoledne už jsme všichni společně kráčeli po břehu řeky Visly a před námi se tyčil pahorek Wawel, který sloužil jako královská rezidence nejednomu polskému panovníkovi. Zde jsme zavítali do majestátní katedrální baziliky svatého Stanislava a svatého Václava, která má pro Polsko velký národní a historický význam. Mnoho polských králů a osobností zde nalezlo místo posledního odpočinku. Mezi nejznámější patří například polští králové Vladislav I. Lokýtek nebo nám více známý Vladislav Jagellonský, dále řada významných umělců, jako je Adam Mickiewicz a Fryderyk Chopin, ale také bývalý polský prezident Lech Kaczyński s manželkou.
Naproti bazilice stojí Královský hrad (později přestavěn na renesanční zámek), který je nádherným obytným komplexem a historickou královskou rezidencí. Ale protože jsme toho ještě měli hodně před sebou, prohlédli jsme si budovu jen zvenčí a pokračovali do samotného centra města, na Rynek Główny (krakovské hlavní náměstí).
Náměstí zdobí krakovská radniční věž, kostel sv. Vojtěcha, Mariánský kostel a uprostřed historická tržnice - Sukiennice. Na náměstí jsme si dali rozchod, abychom si mohli prohlédnout alespoň část historických staveb, celé historické centrum je totiž společně se stavbami na Wawelu (bazilikou a zámkem) od roku 1978 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
V jednu hodinu odpoledne jsme si zase na chvíli sedli do autobusu a opustili město Krakov. Blížila se nám smutnější, ale rozhodně poučná část páteční exkurze – návštěva Muzea Auschwitz-Birkenau. Při cestě nám proto p. uč. Rivolová objasnila důležitá fakta započetí druhé světové války a vysvětlila příčiny výstavby koncentračních táborů.
Do muzea nejstrašlivějšího bývalého koncentračního tábora Třetí říše jsme dorazili tak akorát včas. Během druhé světové války zde nacisté vybudovali pracovní tábor, který se později stal místem vyvražďování a nelidského zacházení s převážně židovským národem.
V 15.00 jsme tu měli předem dohodnutou prohlídku s paní Kateřinou Rudnickou, zkušenou historičkou a průvodkyní, která nám po celou dobu podávala prvotřídní výklad, a to se vším všudy. Kromě mnoha důležitých letopočtů jsme se také dozvěděli řadu zajímavých fakt a detailů. Kvůli zachování památky tolika obětí je výklad průvodců podáván do mikroportu, návštěvníci si pak mohou zapůjčit přijímače a celá prohlídka tak probíhá v tichosti a je více srozumitelná.
Prohlídka začala v části Auschwitz I., kde nám paní průvodkyně objasnila počátky druhé světové války a vysvětlila důvody výstavby těchto pracovních a vyhlazovacích zařízení. Prošli jsme pod nápisem „Arbeit macht frei“ (v překladu „Prací ke svobodě“), který je známý z mnoha koncentračních táborů a stal se v průběhu let známým symbolem těchto zařízení. Pokračovali jsme do jednotlivých bloků, ve kterých je dnes vytvořená expozice, zahrnující dochované historické předměty, ale i informační tabule s údaji a čísly.
V jednom z bloků jsme zašli dolů do sklepení a prohlédli si samostatné cely, prošli jsme chodby, které jsou dodnes v původním stavu a prohlédli si fotografie vězňů. U popravčí zdi jsme poté uctili památku kyticí a zapálili svíčku na počest obětem. Bylo to pro nás neuvěřitelné, protože jsme na vlastní oči viděli místa, na kterých se odehrávaly hrůzy holokaustu.
V modernizovaném bloku nás překvapil několikametrový jmenný seznam obětí, který byl svázán do podoby velké knihy. Také jsme se dozvěděli další informace o židovské národnosti a jejím pohybu po světě, ale bohužel také o metodách hrozné genocidy.
Po více než dvou hodinách v první části jsme se přesunuli do části druhé – Birkenau, česky Březinka. Zde nám paní původkyně přiblížila rozřazování a bydlení vězňů a provedla nás po komplexu. Prohlédli jsme si vězeňské „baráky“ a zhlédli ostatní vězeňské budovy.
Později následovalo poděkování a rozloučení. Všichni jsme už byli rádi, že je program u konce, protože jsme brzy vstávali a v muzeu jsme se téměř neustále pohybovali venku mezi budovami. Měli jsme štěstí na počasí – bylo sice chladno, ale nezmokli jsme. Osvětim jsme opustili někdy po šesté hodině večer a nabití novými poznatky jsme mířili zpět do Znojma.
Kolem půlnoci jsme zdárně zastavili před gymnáziem a s přáním příjemného víkendu se rozešli domů.
Velké poděkování patří především našim paním učitelkám, že nás na tuto exkurzi vzaly a celý ten dlouhý den to s námi vydržely, dále paní průvodkyni K. Rudnické za obdivuhodný faktický výklad, ale také pánům řidičům našeho autobusu, že nás v pořádku dovezli tam i zpět a poradili si i s mnohými překážkami během naší cesty. Ještě jednou děkujeme všem.
Myslím, že cílem naší odborné exkurze bylo přiučit se něco nového, ale hlavně poučit se z nelidských činů a událostí našich dějin, aby lidstvo už nikdy nemuselo čelit takovým hrůzám a utrpení. A také si myslím, že mluvím za všechny, když říkám, že se nám návštěva Auschwitz-Birkenau doslova vryla pod kůži.
text: Matěj Nešpor (4.A)
Vyjeli jsme časně, kolem páté ranní hodiny, autobusem směrem k východu, kde jsme o pár hodin později překročili česko-polskou hranici. Po zaplacení mýtného jsme dále pokračovali k našemu prvnímu cíli, kterým bylo historické město Krakov.
Okolo jedenácté dopoledne už jsme všichni společně kráčeli po břehu řeky Visly a před námi se tyčil pahorek Wawel, který sloužil jako královská rezidence nejednomu polskému panovníkovi. Zde jsme zavítali do majestátní katedrální baziliky svatého Stanislava a svatého Václava, která má pro Polsko velký národní a historický význam. Mnoho polských králů a osobností zde nalezlo místo posledního odpočinku. Mezi nejznámější patří například polští králové Vladislav I. Lokýtek nebo nám více známý Vladislav Jagellonský, dále řada významných umělců, jako je Adam Mickiewicz a Fryderyk Chopin, ale také bývalý polský prezident Lech Kaczyński s manželkou.
Naproti bazilice stojí Královský hrad (později přestavěn na renesanční zámek), který je nádherným obytným komplexem a historickou královskou rezidencí. Ale protože jsme toho ještě měli hodně před sebou, prohlédli jsme si budovu jen zvenčí a pokračovali do samotného centra města, na Rynek Główny (krakovské hlavní náměstí).
Náměstí zdobí krakovská radniční věž, kostel sv. Vojtěcha, Mariánský kostel a uprostřed historická tržnice - Sukiennice. Na náměstí jsme si dali rozchod, abychom si mohli prohlédnout alespoň část historických staveb, celé historické centrum je totiž společně se stavbami na Wawelu (bazilikou a zámkem) od roku 1978 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
V jednu hodinu odpoledne jsme si zase na chvíli sedli do autobusu a opustili město Krakov. Blížila se nám smutnější, ale rozhodně poučná část páteční exkurze – návštěva Muzea Auschwitz-Birkenau. Při cestě nám proto p. uč. Rivolová objasnila důležitá fakta započetí druhé světové války a vysvětlila příčiny výstavby koncentračních táborů.
Do muzea nejstrašlivějšího bývalého koncentračního tábora Třetí říše jsme dorazili tak akorát včas. Během druhé světové války zde nacisté vybudovali pracovní tábor, který se později stal místem vyvražďování a nelidského zacházení s převážně židovským národem.
V 15.00 jsme tu měli předem dohodnutou prohlídku s paní Kateřinou Rudnickou, zkušenou historičkou a průvodkyní, která nám po celou dobu podávala prvotřídní výklad, a to se vším všudy. Kromě mnoha důležitých letopočtů jsme se také dozvěděli řadu zajímavých fakt a detailů. Kvůli zachování památky tolika obětí je výklad průvodců podáván do mikroportu, návštěvníci si pak mohou zapůjčit přijímače a celá prohlídka tak probíhá v tichosti a je více srozumitelná.
Prohlídka začala v části Auschwitz I., kde nám paní průvodkyně objasnila počátky druhé světové války a vysvětlila důvody výstavby těchto pracovních a vyhlazovacích zařízení. Prošli jsme pod nápisem „Arbeit macht frei“ (v překladu „Prací ke svobodě“), který je známý z mnoha koncentračních táborů a stal se v průběhu let známým symbolem těchto zařízení. Pokračovali jsme do jednotlivých bloků, ve kterých je dnes vytvořená expozice, zahrnující dochované historické předměty, ale i informační tabule s údaji a čísly.
V jednom z bloků jsme zašli dolů do sklepení a prohlédli si samostatné cely, prošli jsme chodby, které jsou dodnes v původním stavu a prohlédli si fotografie vězňů. U popravčí zdi jsme poté uctili památku kyticí a zapálili svíčku na počest obětem. Bylo to pro nás neuvěřitelné, protože jsme na vlastní oči viděli místa, na kterých se odehrávaly hrůzy holokaustu.
V modernizovaném bloku nás překvapil několikametrový jmenný seznam obětí, který byl svázán do podoby velké knihy. Také jsme se dozvěděli další informace o židovské národnosti a jejím pohybu po světě, ale bohužel také o metodách hrozné genocidy.
Po více než dvou hodinách v první části jsme se přesunuli do části druhé – Birkenau, česky Březinka. Zde nám paní původkyně přiblížila rozřazování a bydlení vězňů a provedla nás po komplexu. Prohlédli jsme si vězeňské „baráky“ a zhlédli ostatní vězeňské budovy.
Později následovalo poděkování a rozloučení. Všichni jsme už byli rádi, že je program u konce, protože jsme brzy vstávali a v muzeu jsme se téměř neustále pohybovali venku mezi budovami. Měli jsme štěstí na počasí – bylo sice chladno, ale nezmokli jsme. Osvětim jsme opustili někdy po šesté hodině večer a nabití novými poznatky jsme mířili zpět do Znojma.
Kolem půlnoci jsme zdárně zastavili před gymnáziem a s přáním příjemného víkendu se rozešli domů.
Velké poděkování patří především našim paním učitelkám, že nás na tuto exkurzi vzaly a celý ten dlouhý den to s námi vydržely, dále paní průvodkyni K. Rudnické za obdivuhodný faktický výklad, ale také pánům řidičům našeho autobusu, že nás v pořádku dovezli tam i zpět a poradili si i s mnohými překážkami během naší cesty. Ještě jednou děkujeme všem.
Myslím, že cílem naší odborné exkurze bylo přiučit se něco nového, ale hlavně poučit se z nelidských činů a událostí našich dějin, aby lidstvo už nikdy nemuselo čelit takovým hrůzám a utrpení. A také si myslím, že mluvím za všechny, když říkám, že se nám návštěva Auschwitz-Birkenau doslova vryla pod kůži.
text: Matěj Nešpor (4.A)