V pátek 17.5. vyrazila naše třída 4.A spolu se studenty vyššího gymnázia z 3.D do Polska, poznávat krutou historii holocaustu. Museli jsme si přivstat, neboť jsme vyjížděli už v 6:00hod. ráno od školy. Čekala nás dlouhá cesta z jihu na sever. Zhlédli jsme film Život je krásný, který popisuje život v koncentračním táboře tou zábavnější formou. Cestou jsme se nevyhnuli zácpám, ale i tak jsme krátce po poledni dorazili na místo. Exkurzi jsme začali tou příjemnější částí, a to prohlídkou sídelního města polských králů a bývalého hlavního města Polska- Krakova. Došli jsme na nízký vrch Wawel, na levém břehu Visly, na němž stojí Královský hrad a Katedrála sv. Stanislava a Václava. Jak historické centrum města Krakova, tak i Wawel je zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO. Na náměstí jsme dostali prostor na svačinu či malé nákupy. Pak už nás čekala ta část, kvůli níž jsme se do Polska vydali, koncentrační tábor Osvětim, německy Auschwitz. Zde už atmosféra vůbec veselá nebyla. Během prohlídky nám postupně zamrzal úsměv na rtech, protože nikdo si nedokázal představit hrůzy tohoto tábora. Husí kůže naskakovala snad každému z nás, když jsme se dívali na hromadu dětských botiček, hromadu vlasů vězněných lidí nebo třeba na jejich brýle, či jejich oblečení a dalších a dalších osobních věcí. O vězení a plynových komorách ani nemluvě. Velice dobrá průvodkyně, rodilá Ostravačka žijící v Polsku, nám nastínila příběhy lidí, kteří si tímto peklem prošli. A tak na místech, kde tisíce vězňů umíralo, jsme si uvědomili, jak je potřeba vážit si toho, co máme. Těžko říci, co se každému z nás honilo hlavou, ale i toto je naše historie a i toto je potřeba vidět, abychom to už v budoucnu nikdy nepřipustili. Po této smutné prohlídce jsme jeli do nedaleké vesnice Březinky, německy Birkenau, což byl největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor. Depresivní byl už jen pohled na koleje, které vedly pouze do tábora. Ten byl velmi rozsáhlý a rozdělený do několika částí. Vyslechli jsme si zde podrobný výklad o životě vězněných lidí. Měli jsme možnost si prohlédnout dřevěné baráky, v nichž lidé museli přežívat. Podmínky pro život zde museli být opravdu hrozné a asi nikdo si nedokáže tuto situaci představit. Prohlédli jsme si patrové dřevěné palandy na spaní, nebo také toalety – což byla vlastně jen vyříznutá kola do betonu, namačkaná, co nejblíže u sebe. V táboře díky zanedbaným hygienickým podmínkám byly vši a různé infekční choroby, na které také zemřelo spoustu lidí. Potom se někteří z nás vydali na věž, odkud byl na celý tábor výhled. Po náročném dni jsme se okolo sedmé hodiny vraceli domů. V autobuse jsme ještě zhlédli dva filmy – také s válečnou tématikou: Šedá zóna a Pianista. Film Šedá zóna je natočený podle skutečné události a vypráví o čtrnáctileté dívce, která přežila plynovou komoru a také o životě za války. Exkurze byla pro všechny velice zajímavá, poučná, ale i smutná.
KAROLÍNA DOČEKALOVÁ
KLÁRA ČERŇÁKOVÁ
4.A
V pátek 17.5. vyrazila naše třída 4.A spolu se studenty vyššího gymnázia z 3.D do Polska, poznávat krutou historii holocaustu. Museli jsme si přivstat, neboť jsme vyjížděli už v 6:00hod. ráno od školy. Čekala nás dlouhá cesta z jihu na sever. Zhlédli jsme film Život je krásný, který popisuje život v koncentračním táboře tou zábavnější formou. Cestou jsme se nevyhnuli zácpám, ale i tak jsme krátce po poledni dorazili na místo. Exkurzi jsme začali tou příjemnější částí, a to prohlídkou sídelního města polských králů a bývalého hlavního města Polska- Krakova. Došli jsme na nízký vrch Wawel, na levém břehu Visly, na němž stojí Královský hrad a Katedrála sv. Stanislava a Václava. Jak historické centrum města Krakova, tak i Wawel je zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO. Na náměstí jsme dostali prostor na svačinu či malé nákupy. Pak už nás čekala ta část, kvůli níž jsme se do Polska vydali, koncentrační tábor Osvětim, německy Auschwitz. Zde už atmosféra vůbec veselá nebyla. Během prohlídky nám postupně zamrzal úsměv na rtech, protože nikdo si nedokázal představit hrůzy tohoto tábora. Husí kůže naskakovala snad každému z nás, když jsme se dívali na hromadu dětských botiček, hromadu vlasů vězněných lidí nebo třeba na jejich brýle, či jejich oblečení a dalších a dalších osobních věcí. O vězení a plynových komorách ani nemluvě. Velice dobrá průvodkyně, rodilá Ostravačka žijící v Polsku, nám nastínila příběhy lidí, kteří si tímto peklem prošli. A tak na místech, kde tisíce vězňů umíralo, jsme si uvědomili, jak je potřeba vážit si toho, co máme. Těžko říci, co se každému z nás honilo hlavou, ale i toto je naše historie a i toto je potřeba vidět, abychom to už v budoucnu nikdy nepřipustili. Po této smutné prohlídce jsme jeli do nedaleké vesnice Březinky, německy Birkenau, což byl největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor. Depresivní byl už jen pohled na koleje, které vedly pouze do tábora. Ten byl velmi rozsáhlý a rozdělený do několika částí. Vyslechli jsme si zde podrobný výklad o životě vězněných lidí. Měli jsme možnost si prohlédnout dřevěné baráky, v nichž lidé museli přežívat. Podmínky pro život zde museli být opravdu hrozné a asi nikdo si nedokáže tuto situaci představit. Prohlédli jsme si patrové dřevěné palandy na spaní, nebo také toalety – což byla vlastně jen vyříznutá kola do betonu, namačkaná, co nejblíže u sebe. V táboře díky zanedbaným hygienickým podmínkám byly vši a různé infekční choroby, na které také zemřelo spoustu lidí. Potom se někteří z nás vydali na věž, odkud byl na celý tábor výhled. Po náročném dni jsme se okolo sedmé hodiny vraceli domů. V autobuse jsme ještě zhlédli dva filmy – také s válečnou tématikou: Šedá zóna a Pianista. Film Šedá zóna je natočený podle skutečné události a vypráví o čtrnáctileté dívce, která přežila plynovou komoru a také o životě za války. Exkurze byla pro všechny velice zajímavá, poučná, ale i smutná.
KAROLÍNA DOČEKALOVÁ
KLÁRA ČERŇÁKOVÁ
4.A